Diogenés strávil v sudu drahný čas. Někdo jiný se v něm ani nestačil ohřát. Proč taky? Lépe je zachladit, zamrazit, zvývarovat, sníst a vychutnat. 24 hodin před dnem boje proti chudobě jsme odolávali nadbytku. Nadúrodě všeho – dýní, lupení z javoru, mlh, přízemního mrazu.
Auto už se ráno škrábe za uchem (zejména na čelním skle), petrklíč nesymbolizuje příchod jara a listí se nejlépe sklízí sekačkou. Chystám běžky, brousím brusle. Koloběh roku se naplňuje, zima je za bukem.
Věta v nadpisu zamyšlení se zapíše společně s řadou dalších legendárních proslovů natrvalo do mé mysli. Společnosti jí bude dělat
Aktuální výplod momentální touhy vyjádřit se vznikl, stejně jako většina výše uvedených, v poměrně vypjaté situaci. Laskavý čtenář zavře oči a představí si moment, kdy je shrabáno 156 kop listí, složeno na několik obrovských hromad, na rukou se klube minimálně 5 mozolů a přes oblast, která je lístku-prostá, přejede s vozíkem záškodník, který za sebou zanechává viditelnou a hlavně hrabatelnou výraznou stopu. V ten okamžik mě napadlo jediné: „Zabít!“ Maminko, neboj, to bych nikdy neudělala. Nicméně, zápis do rodinné knihy proslavených vět jsi si vysloužila. Jen dál a houšť!
