První den relativního klidu

I elektřina už jde. Bude líp.

Mrzneme a bude hůř!

Ledovka, sníh, mráz.

Motám se s autem na ledu, hřeji si zmodralé palce u kamen, navlékám třetí vrstvu ponožek přes druhou, děkuji za doplňování slunečnicových semínek do ptačího krmítka, vyhlížím popeláře, kteří se na kopec ani náhodou nevyhrabou, permanentně škrábu vrstvy ledu z auta.

Volíme hlavu státu. Taky Vás z toho mrazí?

K ledu s Vánocemi!

Zamrzli jsme. Naprosto. Zatímco příroda ronila slzy nad blátivým štědrým večerem, rosničky se předháněly v rekordech ve šplhání po žebříčku a teploměry červenaly horkostí na lících, my jsme sháněli sůl, lopatu, písek a rozmrazovač. V autě se kromě této nutné výbavy osvědčila nejprve manuální sekera, následně i motorová pila.

Díky šikovným rukám, nesjetým pneumatikám a trpělivým spolucestujícím. A samozřejmě Ježíškovi za tu ledovou krásu.

Klouzalo to

Na ledu, sněhu to jen svištělo. Nožky chodců i běžců se rozjížděly do všech stran, nákladní i osobní vůz měl potíž vyšplhat se do svahu. Zima je tu.

Bylo na čase se zahřát. Svařákem, grogem, kávou i čajem. Došlo i na jídlo.

Placky s nivou
hladká mouka,
špetka cukru,
droždí,
sůl,
vlažné mléko,
sádlo,
niva,
cibule,
česnek,
dostatek fantazie :)

Kéž klouže – do krku!

Odchází

S blížícím se koncem současného ročního období a klesající venkovní teplotou se něco rozhodlo zůstat a jiné odejít. V řadách vytrvalců rozhodně na kopci vítězí sníh, knoflíky, společenství filmů pro pamětníky, zamrzlá voda ve džberu, liška přející dobrou noc i dobré ráno, křížkový steh a sunoucí se závěje ze střechy. Opušťák si naopak vysloužil kašel, přemrzlá zelenina, jediná v zimě živá rostlina, další hromada protopeného dříví, bochník zkaženého chleba, naděje projet zafúkané a jedna ztracená rukavice.

Odchází do říše fantazie. A není bezejmenná. Je to ZIMA.

Babička + Štěpán = BaŠtA

Víkend proběhl ve znamení hluku. Čím prázdnější byla celá vesnice, tím halasnější byla maminčina chalupa. Honilo se tu prase Karbous, hajný Robátko a pes Heršpic, křupala jinovatka po nočním mrazíku, praskaly plameny pod záplavou spadaného listí, chytrá kmotra liška zvala ostatní zvířata na bohatou hostinu od kouzelného stolečku, padaly rány jako z děla při přebíjení nejvyšší karty jiným esem, večerní kánon u ohně odpuzoval komáry, pavouky i náhodné kolemjdoucí, těšil dětský smích, zval psí štěkot, ticho lámaly neskutečné hlášky, zvonilo tříštění ledových tabulek, budil noční chrupot, bouchaly žaludy vpašované Cipískem do kamen, burácela motorová pila, štěbetaly sýkorky na krmítku, pravidelné tlučení seker dosvědčovalo práci na nové střeše  na kuchyni ve Slavotově hradišti a přesto všechno tu byl klid.

Nádherný, čistý, světlý a zřetelný. V noci jasné nebe s milionem hvězd, ráno zamrzající voda v psí misce, poledne zalité podzimním slunkem, odpoledne vyplněné prací a večer se zaslouženou pohodou u táboráku.

Dalo by se to vlastně místo spousty řádků shrnout do 5 slov, ale na to je specialistou někdo jiný, já se neodvážím. Nápověda už tu jednou byla, dnes jen zkratkou – HŽTNS *

Přimrzlo, co mohlo

Brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Jediný, kdo měl při pohledu na jinovatku kolem úsměv na tváři, byla medvěd. Jemu zima nebyla, je plyšový. My ostatní se tužíme. Tuším, že to prospívá tělesné kondici, upevňuje zdraví a přispívá k míře otužilosti, ale přesto zuby drkotám a vzpomínám na teplé kraje.

Uvnitř stavení mínus 2 stupně, z druhé strany vstupních dveří ještě o deset čárek méně. Během dne šlehající plameny a všudedosahující sluneční paprsky popohnaly rtuť na obou frontách o pár stupínků výše. Do peří odplouvám s jedenáctkou na stupici, venku v absolutní hodnotě totéž, reálně o 200 % nižší teplota. Hůř už snad nebude. Vyhlížím jaro, stejně jako sněženky, bledule a talovíny.

S Julkou na ledu

Lákal. Schovaný pod malou vrstvou sněhu měl krásně hladký povrch, tvář bez vrásek. Sluníčko dovolilo zahodit vrchní vrstvu oblečení, rukavice i čepici. Nežádoucí diváci kvality bruslařského projevu nevystrčili nos z civilizace a Julka byla věrným průvodcem po všech zamrzlých plochách.

Jen ty následky. Jau au *

Co nás čeká

Předpovídači počasí slibovali od začátku týdne slunný a relativně teplý víkend. Čím později předpověď vyhledaná, tím pravdivější. A současně odlišnější. Brusle už bydlí v autě. Julka byla informována. Dřevo snad nezamrzlo do jednoho chumle. Ověření na vlastní kůži (pod 3 svetry schovanou) přijde brzo. Pár hodin a krapet víc než 150 kilometrů k tomu schází.

Zima nebo jaro?

Pro teplejší období jednoznačně hovoří první snímek. Rozkvetlé kočičky a kočičáci nejsou k vidění nejen na jihu, ale zřejmě všude (empiricky osobně ověřeno jen ve středních Čechách a na jižní i střední Moravě). Tající ledy na rybníce, rozpraskané kry, občasně vykukující sluníčko,  možnost vyjít si bez čapky a rukavic také svědčí pro optimističtější zítřky.

Nicméně dva snímky na závěr jsou vyloženě zimní.

  • „Doubek ještě neshodil listí, bude ještě zima,“ říkávali jsme při časných toulkách přírodou.
  • Při pohledu na krvavý příběh odehrávající se na ledu mě opravdu mrazilo.

Zima se asi své vlády jen tak nevzdá… Já své naděje na dny teplejší také ne.