Žiju se zločincem a mám na to papír. Obývám společný prostor s jedincem, který páchá trestné činy a nestydí se za to. Dýcháme totožný vzduch, šlapeme na stejné dlaždice a máme se rádi, vlastně rády.
A jak to vlastně bylo? V nestřeženém oka mihu, v přesně daný den a vymezený prostor, vyběhla si prý čtyřnohá krasavice skulinou ve vratech na ulici, zakousla se do první živé bytosti a spokojeně se vrátila do svého pelíšku. „Viděl jste to?“ „Ne, já nic neviděl.“ Svědci nejsou. Jediné co vím, že ona je kriminálník a já podezřelá.
A reklamní letáky do schránky už nám nikdo házet nebude. Velké plus, Báře dík.