Posts Tagged ‘Julka’

Co tak dneska komu provedeme?

Trošku to tu zanedbávám, pravda jest. Polepším se. Paradoxně je to tím, že se udává příliš věcí najednou. Některé jsou logické a standardní, jiné bývají lehce nekonformní a zbytek střelenosti největší.

Taky se budíte každé ráno s myšlenkou: “Co dneska komu provedeme?”

Provádíme :)

 

Zvěrokroužení

V charakteristikách znamení zvěrokruhu decentně tápu. Potácím se mezi snahou, touhou, vnímáním, pochybami a pokoušením se věřit.

O jedno-/dvou-/čtyř-/nožcích, které potkávám při toulkách v oblacích, na zemi i u vody však nemám důvod pochybovat. Jsou tu, všude kolem, dělají mi příjemnou společnost, občas zazlobí, někdy rozesmějou. Každopádně, hlavně že jsou.

Hlavně, že jsem.

 

Voodoo

Ne, ne, kdepak, nemám na mysli náboženské zvyklosti pocházející z Karibiku. Ani náhodou. K tomu mají dnešní fotky hodně daleko.

Vlastně za ně ani nemůžu. Zatímco jsem se vyhřívala v teple při návštěvě na jednotce intenzivní péče, štrapácoval někdo pěšky bosky směrem k rodné hroudě (psí boudě) přes doly a hory. A přes vodopády.

Domů došli v pořádku. Suchou nohou.

 

Pes spolupracující

Není nad to mít při lopotě pomocníka. Pes, nejlepší přítel člověka. Ve středních Čechách se ten náš učí pokládat dlažbu, při občasných výjezdech pobíhá po polích a loukách s geodetickými nástroji a na jihu se mnou se zdokonaluje v přípravě dřeva do kamen.

Pokud připočítám ke zdatnému pomocníkovi ještě vyvedené počasí, kamna plápolající na první pokus a absenci rušivých prvků v okolí (myši jsou mimo jakoukoli kategorii), docházím, přes bolavý hřbet a ruce, k veskrze kladné bilanci. Vydařilo se.

 

Foto workshop s překvapením na druhou

Po celodenní hlavučistící manuální práci naplánoval vrchní logistik výlet s aparáty. Slunko a decentní vítr se taky tvářili příjemně, mohli jsme dostatečně orepelentěni a navlečeni vyrazit. Podotýkám předem, postřiku proti hmyzu jsme zřejmě použili menší než potřebné množství, zbaběle jsem proto následně prchala z království borůvek a západu slunce.

Úkol zněl jasně – fotit. Že s sebou vedeme modelku, co pózuje ráda, ochotně a s chutí, jsem věděla. Užívala si to.

My taky. Až jsme z toho vstoupili někam, kam nebylo záhodno. Volalo nás molo u lodi, opuštěné, čisté, lákající k posezení a chvilkovému odpočinku. Tohle překročení povolených hranic nás pak stálo jedno příjemné setkání, cca půl hodiny času, 30 deka poznání neznámých končin, Julku uvázání na řemínek a běh za západem slunce.

Stihli jsme ho, stejně jako košt prvních borůvek, test ostření a neostření a závěrečný úprk před náletem komárů a jiných loupežníků krve.

Závěr? Všechno to tu

  • kvete,
  • svítí,
  • voní,
  • je za závorou, které je naštěstí otevřená pro všechny nehulvátské návštěvníky,
  • láká k bytí.
 

Máme se JJJJ

Přišel prázdnin čas. Sice krátkých, ale o to příjemnějších. Hory, zatím bez lyžování, s deštěm, ale zato s kulturou, historií dávnou i čerstvější.

  • Julka
  • Josefov
  • Jilemnice
  • Jan z Nepomuku

Jo Jo Jo Jo

Je možné, že všude slunko svítí a jen tady nebe pláče?

 

“Příští týden tu bude jaro,”

“Příští týden tu bude jaro,” uvítal mě ve vesnici řečný soused. Překvapil mě. Rozhlédla jsem se kolem a představu rozkvetlých sneženek, rašicích pupenů zlatice a cvrlikajících ťuhýků na návarském plácku jsem zase rychle uklidila do přihrádky NEMOŽNÉ. Zatímco střední a vlastně i jižní Čechy jsou skoro sněhuprosté, tenhle konec světa by třebas běžkařské závody mohl zásobovat bílým zlatem i v dubnu. 

A najdou se i tací, kteří si to vyloženě užívají. Můry. Jaro na ně.

 

Nejkrásnější Návary pod Slunkem

Je sedm hodin od začátku dnešního dne. Nakládáme se do čtyřkolového přibližovadla a opět vyrážíme na jih. Ptáte se mě proč? Důvodů je několik.

  • Kontrola nemovitosti
  • Vyvenčení blonďaté zvěře
  • Nepojmenovatelné pnutí, které funguje na stejném principu jako magnet
  • Pro pragmatiky levnější benzín, aneb dost se ho spotřebuje, ale o to je levnější
  • Touha mít co a kde fotit
  • Nutnost projet autíčko, které přes týden dost zahálí
  • Volba zmizet 

 

 

Nebudu sčítat pro a proti. Rozhodující je závěrečná bilance. Kdo je vítěz?

 

Kavárenský kvíz

“Jaký pán, takový pes”, říká se. Směle tvrdím, že to platí. Alespoň z pohledu mého půl-panování.  Julka se očividně v mně libých podnicích cítí jako ryba ve vodě. Takže, hádej, hádej, čtenáři, kde byla okem fotografa zachycena?

Následuje i malá nápověda…

  1. První dvě fotografie z jednoho místa jsou. Obsluha nadmíru milá, prostředí nekuřácké, divadlo Minor na dostřel.
  2. Třetí fotka se urodila skoro tam, kde započal pochod studentů 17. listopadu 1989. Kavárna se podle toho zřejmě i jmenuje.
  3. Poslední snímek  je z podniku, který navštěvujeme nadměrně často. Podlaha je stále stejná * obsluha obvykle jiná, obvykle obvyklá, nemusí se ptát, co si dáme. Na vlak blízko, co by kamenem dohodil a ledovku vyškrábal.

Nápovědy tedy dost. Název alespoň jednoho navštíveného místa = máme výherce kvízu. Takže?

 

Černobílá, bíločerná

Černá jako saze, bílá jako sníh. Která je co? Která je která? *