První zimní

Mrazík přišel. Spolu s ním se do chalupy stahují i myši, pavouci a další živočiši (sebe nepočítám). Svá dosavadní bydliště někteří naopak opouštějí. Z labutí zbyla na vypuštěném rybníku jen jediná. Stojí uprostřed beznadějné plochy, občas vzlétne na průzkumný let a opět se vrátí.

Slovo „návrat“ obecně vnímám jako synonymum pro současné roční období. Jako k jaru patří vznik a zrození, může se čas, kdy začne padat listí, považovat za symbol reemigrace či renesance původního. Nejde jen o stahovaní se do míst kde je teplo, světlo a příjemná atmosféra. Nepůsobí výhradně prostá gravitační síla. Obdobný posun se odehrává i v našich myšlenkách.

I my jsme konečně v nedávné době vrátili do země, co tam už více než půl roku patřilo.

Přimrzlo, co mohlo

Brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Jediný, kdo měl při pohledu na jinovatku kolem úsměv na tváři, byla medvěd. Jemu zima nebyla, je plyšový. My ostatní se tužíme. Tuším, že to prospívá tělesné kondici, upevňuje zdraví a přispívá k míře otužilosti, ale přesto zuby drkotám a vzpomínám na teplé kraje.

Uvnitř stavení mínus 2 stupně, z druhé strany vstupních dveří ještě o deset čárek méně. Během dne šlehající plameny a všudedosahující sluneční paprsky popohnaly rtuť na obou frontách o pár stupínků výše. Do peří odplouvám s jedenáctkou na stupici, venku v absolutní hodnotě totéž, reálně o 200 % nižší teplota. Hůř už snad nebude. Vyhlížím jaro, stejně jako sněženky, bledule a talovíny.