Posts Tagged ‘jaro’

Když se jaro potká s podzimem

I když jsou podél cest, na polích, v lese i v závětří ještě schované sněhové pozůstatky, sluníčko už tahá ze země vše živé. Lístky česneku se prokousaly promrzlou půdou, v trávě občas vykoukne trs sněženek, špačci a sýkorky se předhánějí ve zpěvu a zahradník chalupář už má jistě nabroušený nůž do sekačky.

Letošní zima byla opět všelijaká, jen ne třeskutá. Jaro se tak potkalo s podzimem.

 

První

Spousta věcí se tentokrát stala poprvé.

  • Premiéru měl letos výšlap/výlez na vršek staroměstské věže.
  • Přiletěl čáp s chotí.
  • Koupili jsme kozy.
  • Přišlo jaro.

Co víc si přát?

 

Strom kýve pahýly

Pěvcům Pražské Pětky se podle písně usídlila v černých kanadách rosa, mně v pohorkách a psiskům pod tlapkama spíš křupe sníh. Zebe nás ale všechny stejně, tak jako tak.

Sluníčko už se neupejpá. Ráno před sedmou nemilosrdně tahá spáče z peřin, popohání sněženky, aby vystrčily hlavičky ze sněhových náspů a provokuje opeřence k nadptačím pěveckým výkonům.

Zdá se, že brzy dojde k detonaci. Exploze jara!

 

Pracující

Všichni jsou pilní. Jaro tahá sílou slunečních paprsků květy i z té nejnepropustnější hlíny, semínka si hlodají cestu na svět i přes záporná čísla na teploměru a štěpkovač schroustá všechno, co se mu nařeže do cesty.

Jen já se flákám. Koukám do psích kukadel, uzobávám rozkvetlý podběl, loupím rebarboru na koláč a poslouchám ptačí cvrlikání. Tak HODNĚ stačí ke štěstí.

 

O hodinu míň

Ačkoli měl uplynulý víkend decentní časový výpadek a ubral nám všem 60 minut pobytu na slunku, nezahálel pod jarními paprsky snad nikdo. Kromě petrklíčů, talovínu, sněženek, bledulí a řady dalších různobarevných květů, které se mi nestihly představit, začaly kvést i fialky. Teplý vzduch, který nutil k revizi zimních zahradních událostí, mě dovedl ke konstatování, že “během naší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo”. Naštěstí.

Ruce se chopily hrábí, plameny nežádoucích ostatků, pila & sekera též nezahálely.

Období permanentně špinavých nohou a hlíny za nehty budiž zahájeno :)

 

Třísky létají

Zima to už s jarem naplno rozštípla a pohled na svět zdá se být veselejší a zjevně zelenější (mikroskopu pro hledání známek života netřeba). Nejen na zahradě se objevuje první lupení. Oko potěší pohled na sněženku, talovín, bleduli či střapaté sveřepé uši mladičkých kopřiv. Bude maskovaný špenát?

Na krmítko zalétává 14 druhů ťuhýků, v okolí začínají řádit motorové pily, ve vesnici cirkulárky a v noci útočí první komáři. Labutě už nemusejí brázdit rybník mezi ledovými pláty, kačeny se svými pány předvádějí hru “na babu” nejen na hladině, ale i ve vzduchu,  ostřikovače ostřikují a stěrače stírají.

Všechno se budí, jen já se západem slunce pokládám oči. Dobrou první jarní noc!

 

Život Ψ

Komentáře asi netřeba, nebudu vkládat svoje slova do cizí tlamy. Na kopci je asi dobře i čtyřnožcům.

 

Zimní újmy, jarní radost

Láme se délka noci se dnem, mění se zima v jaro, potkávají se zelené lístky se zamrzlým ledem. Něco se ztrácí, jiné zjevuje. Probouzíme se do světlejších rán, z práce se vracíme bez společnosti nočního osvětlení, zbavujeme se čepic a šál, nacházíme potěšení ve vzdušnějších botkách.  Kocháme se prvním kvítím. Odhazujeme sychravé nákazy, kašel a rýmu.

Přišel čas. Jara.

Nastalo období, kdy se nemusíme bát vyběhnout do lesa bez termosky plné horkého čaje, odhodit aspoň jednu ze tří vrstev ponožek, vykrákat n(N)ečase za pačesy a opustit pití svařáku. Už aby kvetl podběl.

 

Z jara rovnou do podzimu

Přišli jsme o léto?

 

Jaro v mínusu

Nezmrzly jsme. Neohřály jsme se. Přežily jsme. “Na území České republiky můžeme v neděli ráno naměřit teploty od -1 do 4 stupňů Celsia.” Podle předpovědi Českého hydrometeorolgického ústavu jsme dalece v zahraničí. Pas s sebou nemám. Julka taky ne.