Posts Tagged ‘fialky’

O hodinu míň

Ačkoli měl uplynulý víkend decentní časový výpadek a ubral nám všem 60 minut pobytu na slunku, nezahálel pod jarními paprsky snad nikdo. Kromě petrklíčů, talovínu, sněženek, bledulí a řady dalších různobarevných květů, které se mi nestihly představit, začaly kvést i fialky. Teplý vzduch, který nutil k revizi zimních zahradních událostí, mě dovedl ke konstatování, že “během naší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo”. Naštěstí.

Ruce se chopily hrábí, plameny nežádoucích ostatků, pila & sekera též nezahálely.

Období permanentně špinavých nohou a hlíny za nehty budiž zahájeno :)

 

V záři

V záři slunka (nikoli reflektorů) jsme prožily celou sobotu, neděli i velký kus prvního pracovního dne. Vylákalo ze zimní letargie spoustu drobných květů fialek, blatouchů, sněženek i bledulí, pobízelo labutě k čipernému rejdění po vodní hladině, provokovalo pavouka k pečlivému spřádání sítí, sundalo mi z nohou ponožky a vyprovokovalo nás k výletu do krajiny za zrcadlo.

V záři příjemných okamžiků a pouliční lampy na rohu se ukrutně dobře spalo. Možná proto mě místo slunka tahalo ze spacáku netrpělivé bušení řemeslníků na okno. Alespoň jim paprsky vehnaly úsměv na tvář, když jim otevřít přišla bosá mátoha s hnízdem v i na hlavě.

Zavrnělo čerpadlo, zaprskal kohoutek, bojler se sepnul a odpoledne už bylo “jupí” z první přírodní bouřkové a následné civilizované teplé sprchy. Zalil se ospalý trávník, česnek se pyšně povytáhl a zchladil se dohasínající plamínek v ohništi. Tráva vyhrabána, plaňky v novém lakovém kabátě, dokonce i kontejner dostal něco dobrého k snědku.

Nikdy nekončící koloběh zahradníkova roku měl vydařený jarní začátek. Startovní povel do letošního maratonu (nejen  toho Pražského mezinárodního) zazněl v sobotu velmi jasně a zřetelně.

 

“Těším se na tebe! Jsi hotový robinson”

Nejsem. Ukrutně zneužívám blízkost civilizace. Vychutnávám hrneček teplé kávy v místní pekárně, využívám bankomatí službu, vítám človečí řemeslně dovednou společnost a toužím po lidském alespoň mobilním hlasu. Nejsem samotář, nicméně myslím, že si dovedu osamění vychutnat. Dobrého pomálu.

Přišla zima. V sousedství se začaly pochystávky na tuhé mrazy, dřeva na topení není nikdy dostatek. Na naší zahradě naopak začaly kvést fialky. I když vlastně, kvítek a radostí z nich, také není nikdy přehršel. Díky za ty fialové krásky.

Venku sněží.

Vločky padají společně se slzami z mraků v pravidelných intervalech. Z tepla od kamen se na to kouká celkem příjemně, být venku, už si tak nemedím. K pocitu maximální spokojenosti mi chybí už jen vůně domácích buchet v klidu pečených v troubě. Možná příště…

Nemůžu mít všechno. Cokoli, co může ke spokojenosti scházet, je nahrazeno. Myšky, máme dlažbu!