Klouzalo to

Na ledu, sněhu to jen svištělo. Nožky chodců i běžců se rozjížděly do všech stran, nákladní i osobní vůz měl potíž vyšplhat se do svahu. Zima je tu.

Bylo na čase se zahřát. Svařákem, grogem, kávou i čajem. Došlo i na jídlo.

Placky s nivou
hladká mouka,
špetka cukru,
droždí,
sůl,
vlažné mléko,
sádlo,
niva,
cibule,
česnek,
dostatek fantazie :)

Kéž klouže – do krku!

Rajčat kilo, co z nich zbylo?

Sešlo se to najednou a nečekaně. Asi mám lásku k rajčatům poznačenou na čele, možná se laskavým sousedům zželelo opuštěného táborníka, třebas jen přišla doba přebytků. Každopádně jsem byla po jednom víkendovém odpoledni bohatší o tomatový poklad. Nebylo jich málo.

Základní rada zněla: „Děvčico, udělej z nich ogarovi lečo! Tu máš eště papriky, jen klobásu si musíš obstarat sama.“ Jsem neposlucha.

Všechno putovalo společně s cibulí do sušičky. Ve společnosti čerstvého domácího česneku, olivového oleje a náhodných bylinek se pak dehydratované plátky zabydlely ve sklenici. A pokud neumřely, bydlí tam dodnes *

Mimochodem, nejsem soused nevděčník. Reinkarnované plody z cizích zahrad nebaštím sama, podělit se umím.