„Kaju, já se kaju…“,

si klidně můžu pozpěvovat s Radůzou (PLACHTA – ПАРУС, Hudba: V. Vysockij, text: V. Vysockij, Radůza) a opravdu to tak je. Popletla jsem, co šlo a až v závětří světově rozprostraněnné sítě jsem objevila svou mýlku.

Rozepře se udála při putování krajem. Někdo kolmo, někdo po svých, každopádně společně, jsme míjeli pole plné modromodrých květů. „To je chrpa,“ tvrdila jsi. „To je koukol,“ nechtěla jsem se dohadovat. „Koukol je podobný svlačci,“ zazněla oponentura. A tím to v daný moment skončilo. 

Pokračování bylo o dvě hodiny později, kdy jsme zjistily, že s pomocí Atlasu tržních hub názvy daných rostlin opravdu nerozklíčujeme.

Tudíž, sypu si popel na hlavu až teď, odhazuju diplom z přírodovědecké fakulty v dál a dávám Ti, maminko, za pravdu. Byla to chrpa. Jenže i ten koukol má se svlačcem pramálo společného. Dobojováno bez boje v míru, viď?

P.S.: Díky foto zdrojům.