Posts Tagged ‘česnek’

Klouzalo to

Na ledu, sněhu to jen svištělo. Nožky chodců i běžců se rozjížděly do všech stran, nákladní i osobní vůz měl potíž vyšplhat se do svahu. Zima je tu.

Bylo na čase se zahřát. Svařákem, grogem, kávou i čajem. Došlo i na jídlo.

Placky s nivou
hladká mouka,
špetka cukru,
droždí,
sůl,
vlažné mléko,
sádlo,
niva,
cibule,
česnek,
dostatek fantazie :)

Kéž klouže – do krku!

 

Suchaři

Nadbytky je nutno zachovat pro dny příští, konzervovat, nasušit, zavařit či zamrazit. Ze sklepa už jsme vytvořili detašovaný sklad firmy Znojmia, poklady z lesa zbavujeme zbytkové vody, papriky a kapie ukládáme naopak k vodě. Až se zima zeptá, dostane spoustu odpovědí.

Zavařujem si?

 

Nějak mi to roste přes hlavu

Hodně. Je toho vážně dost. Věcí potřebných, spotřebovaného paliva, pálivých komářích štípanců, štiplavých (ne)místní(ý)ch  poznámek, znamenitých zážitků, zažitých příběhů, přiběhlých zvířátek a zvířených mělčin.

Dospělé labutě brázdí hladinu rybníka spolu se svojí malou smečkou, houby začínají vystrkovat kloboučky z mechu, chleba se peče – přepeče, česnek začíná žloutnout, jahody červenat a brambory přerůstat mi přes hlavu. Všechno je tak, jak má být.

Lampa nesvítí. Vánoce se blíží. Vítejte na kopci!

 

Rajčat kilo, co z nich zbylo?

Sešlo se to najednou a nečekaně. Asi mám lásku k rajčatům poznačenou na čele, možná se laskavým sousedům zželelo opuštěného táborníka, třebas jen přišla doba přebytků. Každopádně jsem byla po jednom víkendovém odpoledni bohatší o tomatový poklad. Nebylo jich málo.

Základní rada zněla: “Děvčico, udělej z nich ogarovi lečo! Tu máš eště papriky, jen klobásu si musíš obstarat sama.” Jsem neposlucha.

Všechno putovalo společně s cibulí do sušičky. Ve společnosti čerstvého domácího česneku, olivového oleje a náhodných bylinek se pak dehydratované plátky zabydlely ve sklenici. A pokud neumřely, bydlí tam dodnes *

Mimochodem, nejsem soused nevděčník. Reinkarnované plody z cizích zahrad nebaštím sama, podělit se umím.

 

Terapie palicí pálící

Hlavní úkol uplynulých dvou dnů – nachystat dřevo pro prodloužený víkendový pobyt babičky s vnoučkem – byl splněn během sobotního dopoledne. Pila řezala na plný výkon, sekera sekala o stošest a kolečko s dvoukolákem drandilo v podobném tempu. Odpoledne, stejně jako zbytek pobytu, zalité sluncem, zlákalo jednu z účastnic zájezdu k cyklovýletu, druhý člen posádky se pak věnoval práci zahradnické, v-zemi-se-rýpací. Máme zaseto – kopr, kerblík, dýní hokkaido i normální, další zajímavé zelené rostliny a hladkolistou petržel. Produkce brambor zasázených v několika řádcích snad jen potvrdí rčení o tom, že čím hloupější sedlák, tím větší hlízy. Česnek se činí již od podzimu, tím lépe mu to jde. Budou snad PALICE.

I neděle byla ve znamení roboty. Nechtělo se, nechtělo, ale akční vzor nedal duši pokoj. Takže po snídani do postele (ne, já nejsem obdarovaným), šálku čaje / kávy, a troše reptání jsme se pustily do díla. Někdo se chopil hrábí, nůžek a sirek a je tedy PÁLÍCÍ, jiný pro změnu hledá PALICI.

Rozmláceno, spáleno, uklizeno, shrabáno, krapet uhořeno (no jo, zase vlasy…). Po půl dni lehoučké práce zjišťujeme, že v těle máme svaly, o kterých jsme dosud nevěděly, na nohou desítky modřin, v dlaních pár třísek a v duši uspokojení z odvedené viditelné práce. Oběd vykouzlit nesvedeme, a tak se poroučíme pánu bohu a vůli kuchaře v restauraci. Původní chuť na rybku si necháváme po přečtení jídelního lístku zajít, bo by na náš talíř očividně neputovala z rybníka, ale z hlubokých ledů mrazáku. Děkujeme, dáme si něco jiného. Číšník začal se standardním oslovením: “Co si dáte k pití?”, postupně se pak přes “Dámy” dopracoval až na “Děvčata”. Snaží se o velké spropitné? Opět vyhrávají PALICE. Tentokrát česnek ve všech skupenstvích. Nejprve jako polévka, pak v podobě těstíčka – obalu na vepřovém masu, následně jako dochucení bramboráčků.

No, nebyl tenhle víkend na PALICI?

 

V záři

V záři slunka (nikoli reflektorů) jsme prožily celou sobotu, neděli i velký kus prvního pracovního dne. Vylákalo ze zimní letargie spoustu drobných květů fialek, blatouchů, sněženek i bledulí, pobízelo labutě k čipernému rejdění po vodní hladině, provokovalo pavouka k pečlivému spřádání sítí, sundalo mi z nohou ponožky a vyprovokovalo nás k výletu do krajiny za zrcadlo.

V záři příjemných okamžiků a pouliční lampy na rohu se ukrutně dobře spalo. Možná proto mě místo slunka tahalo ze spacáku netrpělivé bušení řemeslníků na okno. Alespoň jim paprsky vehnaly úsměv na tvář, když jim otevřít přišla bosá mátoha s hnízdem v i na hlavě.

Zavrnělo čerpadlo, zaprskal kohoutek, bojler se sepnul a odpoledne už bylo “jupí” z první přírodní bouřkové a následné civilizované teplé sprchy. Zalil se ospalý trávník, česnek se pyšně povytáhl a zchladil se dohasínající plamínek v ohništi. Tráva vyhrabána, plaňky v novém lakovém kabátě, dokonce i kontejner dostal něco dobrého k snědku.

Nikdy nekončící koloběh zahradníkova roku měl vydařený jarní začátek. Startovní povel do letošního maratonu (nejen  toho Pražského mezinárodního) zazněl v sobotu velmi jasně a zřetelně.

 

Aprílové Návary

Pršelo, sněžilo, mžilo, fučelo, svílilo slunko, mrzlo, mrholilo – jednoznačně aprílové počasí ve své naprosto nejlepší  formě. Na záhonech raší první rostlinky (ano, česnek domácí), po polích peláší jeden zajda za druhým, zlatice tu narozdíl od zbytku světa ještě nekvete, zato blatouch v potoce se už činí, ťuhýk na větvi vesele pozpěvuje, psisko se slastně oblizuje nad jablečnou svačinkou. Jen ty sněhové závěje v příkopech podél cest už by se mohly odporoučet.

Ještě, že kavárna v nové Bystřici nabízí promrzlým poutníkům cestou z dřevobranní šálek teplého nápoje a milý úsměv. Jen radu, jak odstranit smůlu z přístrojové desky jsem musela vyprosit od maminky. Ještě zbývá ji uskutečnit *

 

Výlet za vůní česneku

Za devatero řekami a devatero horami může ležet ledaccos. Místo, kam jsme vyrazili  na Velikonoční pondělí, je co by kamenem dohodil od 21. základny taktického letectva, na dohled polabské tepelné elektrárně, kousek od města perníků a asi hodinku jízdy na východ od Říčan.

“První písemná zpráva o obci pochází z roku 1352. Nachází v nadmořské výšce 252 metrů. Na území žije 105 obyvatel,” hlásí pyšně vyhledávač po zadání jména vesnice. Mají tu sbor dobrovolných hasičů, za okny truhlíky s jarní výzdobou, kontejnery na tříděný odpad, hospodu u hlavní silnice a kostel s vytlučenými okny.  Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hřiště a další sportoviště. Dále bychom v obci našli knihovnu, kostel a hřbitov. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci,” chlubí se opět stránky sítě sítí a mně nezbývá než uvěřit. O plyn jsem dnes jen zakopla – byl v bombě.

Vzduch tu voní opadanými jablky, rašící trávou, rozkvetlou zlaticí, sousedovými slepicemi a starým senem. Zahrada je luxusně zpustlá, ale o to bohatší na milá překvapení. Šéfové kuchyní běhají v Praze pro medvědí česnek na tajná místa na Petříně, já ho vykopávám do truhlíku s klidným svědomím, že ho ještě spousta v záhonech – nezáhonech zbyde. Julka okusuje vše, co potká a lebedí si ve svobodě.

Spousta drobností vypovídá o povaze, zálibách a životě původního majitele. Skládám mozaiku jeho dnů, prohlížím staré fotografie, sbírku pohřebních oznámení a vánočních pohledů, zírám na výtvarné zdobení konírny, udivuje mě kompletní výbava pro vyslání pašíka na onen svět, děsím se zchátralosti.

  • S jako seno, smutek, střecha se spoustou děr, s háčkem jako všudepřítomná škumpa
  • T jako tráva, traktor, trakař
  • A jako angrešt
  • R jako rekonstrukce, ruina
  • K jako koně, králíci a kohouti
  • O jako ovoce, obloha, obnova?, okapy chybějící
  • Č jako člověk, česnek * mlask
 

Něco se tu peče

Během posledního setrvání v Návarech se mi do rukou a následně lednice dostal obrovský kus kozího sýra. Díky za něj do Podhorské vsi.

Chutná mi.

Není komplikovaný a překombinovaný, na nic si nehraje a přizná barvu. Zaslouží si jen tu nejlepší společnost. V přímé lince snese po svém boku směs zelených salátů, rajčat a okurky, společně se slzou olivového oleje. Pro náročnější nabízím večeři (a pro zítřejší kancelářské překvapení i svačinu), která se právě chystá v troubě. Připravte si:

  • kynuté těsto dle vlastní volby na jeden plech
  • olivový olej na potření
  • 2 stroužky česneku
  • 5 plátků anglické slaniny
  • hrst špenátových lístků
  • 2 vejce
  • kozí sýr
  • 5 lžic zakysané krémové smetany

Zapněte troubu na 200 stupňů. Těsto rozválejte na velikost plechu a potřete ho olejem s rozmačkaným česnekem. Slaninu nakrájejte na proužky a rozprostřete  ji společně se špenátem rovnoměrně na těsto. Vejce rozmíchejte vidličkou a pokuste se jím pokapat  celý “koláč”. To samé proveďte s rozdrobeným sýrem. Na závěr dozdobte zakysanou smetanou, šoupněte do trouby a hlídejte, dokud okraje nezezlátnou.

pa200840

Voní to.

Chutná to.

A to v tom ani nemusí být mandarinky *