Pomalu

Pomalu se vzpamatovávám z hektických chvil dnů minulých, zvykám si na nenalinkovaný nemocniční den, otřepávám se z řady nečekaných momentů a učím se bezbolestně dýchat. Všechno jde, až na poslední bod.

V rámci „klidového režimu“ jsem se na dny volna vypravila tam, kde nesoulad a rozruch rozhodně nepanuje. Balada pro duši i pročechraná žebra. Slast pro oči, harmonie pro uši, polévky z pytlíku pro chuť. Smutek ze sveřepých kapek deště, které ale současně přinesly i úlevu od tahání konví s vodou. Zklamání nad malinkým (ne)úspěchem lovce borůvek. Úleva při zjištění, že mobilní letní byt je na svém místě. Samota z absolutně samotářských dnů, blonďatá modelka ani nedostala šanci vstupovat do záběru. Zastoupila ji ale jiná bledá duše. Může být malé labutě od narození tak sněhově bílé?

Tož, asi budou!

A nejen borůvky, ale i česnek bude. A snad i spousta další zeleně.

Pozdní sběr k použití

Do civilizace jsem si kromě promáčených pohorek, úvah o záludné úmrtnosti malých hlodavců a jednoho přisátého klíštěte přivezla jako prémii pár hrstí borůvek. Ano, ještě byly a zřejmě jsou a budou. Nezmírající fialové kuličky.

No, vlastně úplně nesmrtelné asi nejsou… Ty mnou sesbírané už asi vydechly naposled. Nicméně  poslední rozloučení bylo sladké, tvarohové a bez deště.

Bobule reinkarnovaly do borůvkového tvarohového koláče. Právě vyplul z trouby. Za recept díky na jih Čech * Mimochodem, pozorný hledač najde na plechu i pár zapomenutých 4/lístků.

Až se zima zeptá

Až se mě zima zeptá, co jsem dělala na podzim, ukážu jí svoje ruce, dvě sklenice ostružinové marmelády a dávku šípkové zavařeniny.

Až budu přemýšlet, čím je nutné dovybavit návarskou lékárnu, musím si vzpomenout na ostrou pinzetu, ničím jiným trny z prstů nevytáhnu.

Až se mě zima zeptá, zda jsem nezahálela, nabídnu jí sušené švestky, pražená dýňová semínka a houbičky naložené ve sladkokyselém nálevu.

Až se mi zítra v kanceláři budou všichni na sto honů vyhýbat, nebudu jim lhát, že chraptím z nadmíry mluvení. Mimo civilizaci se sice mlčí, ale o to víc se děje.

Takže nepromluvím, ale tím víc si medím. 

Carpe diem…

„To máš spíš víkend plný havěti,“ dostalo se mi odpovědi, když jsem líčila, jací všichni představitelé říše zvířecí nás poctili svou návštěvou.

Uvítání obstaraly myši. Vysloužily si za to pár čerstvě nalíčených pastiček. Dlužno dodat, že během následujících dvou dnů klapla jen jedna. Dobrou noc přišla popřát čtveřice netopýrů, kteří byli postupně (uf, byla to dřina) vyhnáni ne na mráz, ale na čerstvý vzduch. Za světla pak proběhl ještě export jednoho exempláře, šťastlivci spící v neobývaných prostorách zůstali na svém místě. Na střešní trámy pro ně opravdu nepolezu.

Standardním společníkem jsou labutě. Jediné co mě zaráží je jejich neustálé ubývání, všude byl stav mínus jedno mládě. Co se s nimi děje?

Stejně jako bílí ptáci patří ke zdejšímu koloritu krávy. Vyšlapanou cestu minulo celé stádo, bylo tedy možné nerušeně přejít. Zdánlivě. Jedna pomalá stračena se hodně toulala a překvapila nás nečekaně na pravoboku. Tuším, ač neobvykle, že byla víc překvapena,  pokyn „úprk“ zavelela ona. Dobře, že tak. Úprk a útok nejsou v abecedě až tak daleko od sebe.

Debata s pavouky je denodenním programem. Kdybych po příjezdu všechny jejich příbytky smetla poctivě do koše, mohla bych to samé provádět druhý den s rozbřeskem i stmíváním. Prostě sem patří a já si na ně, světe div se, pomalu i zvykám.

Komáry a jiné štípací poletuchy snad ani zmiňovat nemusím, repelent je sice pracovitý pomocník, ale nepříjemný kamarád. Jak je to jen možné, volím bytí bez něj. Vypadá to tak.

Cestou do civilizace nám pak cestu zkřížila liška a dvě kočky.  Ještě, že jim tak svítí očka.

 

Zapomněla jsem na někoho? Haf *

Naloupeno, upečeno, snědeno

„Kdopak mi to loupe perníček?“, tázala se ježibaba ve známé pohádce. Stejnou otázkou by bylo možné nadepsat i tento vpisek, podobnost s tradičním příběhem je však minimální. Snad jen taková, že „LOUPEžníci“ jsme byli také dva. Ten čtyřnohý bral dokonce za dva. 

Jak už jsem psala kdesi dříve, pomocníky na sběr borůvek není radno brát. Tropí jen samé hlouposti. Teď už opravdu vím, že budu-li plánovat vycházku za lovem fialových plodů, nemusím s sebou vozit psí krmení. Zvíře se napase samo, dobrovolně se zkrášlí fialovými skvrnkami a navíc bude, ve dne nasyceno v borůvčí a v noci spící pod širým nebem, spokojeně oddychovat. Radost pohledět a poslouchat. Jen by nemuselo dojít na konzumaci z mnou pracně nasbírané nádoby. Budiž odpuštěno a pro příště lépe chráněno. 

Vnímavý čtenář  ze zveřejněných fotografií jistě pochopil, že nějaké borůvky po Julčině nájezdu ještě zbyly. Konal se nejen mléčný koktejl, ale i kynutý koláč s tvarohem a borůvkami. Chcete-li ho také zkusit, pochystejte si v předstihu na pracovní stůl:

na těsto:

  • 350 g hladké mouky
  • 70 g sádla
  • půl kostky droždí (20 g)
  • sklenku mléka
  • 3 lžičky domácího vanilkového cukru
  • 1 lžíci cukru krupice
  • 1 vejce
  • špetku soli

na náplň:

  • 250 g tvarohu
  • 2 žloutky
  • 2 lžíce cukru krystal
  • borůvky

Do misky rozdrobte doždí, přidejte lžičku cukru a mouky a zalijte půlkou vlažného mléka. Nechte vzejít kvásek. Rozpusťte sádlo. Do mísy prosijte mouku, přidejte vanilkový i krupicový cukr. Vejce rozmíchejte ve zbytku mléka, přidejte rozpuštěný ale ne horký tuk a sůl. K sypké směsi přilijte kvásek a tekutou směs a zpracujte ve vláčné těsto, které se nelepí ke stěnám nádoby. Pokud se tak děje, přidejte tochu mouky, pokud se vám naopak zdá příliš suché, přilijte mléko. Hodinku nechte těsto na teplém místě odpočinout, odvděčí se vám – vlastním významným nárůstem – do šířky i výšky *

Tvaroh rozmíchejte se žloutky a cukrem. Troubu předehřejte na 180 stupňů.

Těsto po vykynutí rozprostřete (osvědčeně používám vlastní prsty namáčené ve studené vodě či mléce) na plech s pečicím papírem, potřete tvarohovou směsí, zasypte borůvkami a nechte péct cca 40 minut. Sledujte hnědnutí kůrky a případně otočte v polovině času plech, aby bylo propečení stejnoměrné.

Zbývá poslední krok – utíkejte pozvat hosty *

Foto workshop s překvapením na druhou

Po celodenní hlavučistící manuální práci naplánoval vrchní logistik výlet s aparáty. Slunko a decentní vítr se taky tvářili příjemně, mohli jsme dostatečně orepelentěni a navlečeni vyrazit. Podotýkám předem, postřiku proti hmyzu jsme zřejmě použili menší než potřebné množství, zbaběle jsem proto následně prchala z království borůvek a západu slunce.

Úkol zněl jasně – fotit. Že s sebou vedeme modelku, co pózuje ráda, ochotně a s chutí, jsem věděla. Užívala si to.

My taky. Až jsme z toho vstoupili někam, kam nebylo záhodno. Volalo nás molo u lodi, opuštěné, čisté, lákající k posezení a chvilkovému odpočinku. Tohle překročení povolených hranic nás pak stálo jedno příjemné setkání, cca půl hodiny času, 30 deka poznání neznámých končin, Julku uvázání na řemínek a běh za západem slunce.

Stihli jsme ho, stejně jako košt prvních borůvek, test ostření a neostření a závěrečný úprk před náletem komárů a jiných loupežníků krve.

Závěr? Všechno to tu

  • kvete,
  • svítí,
  • voní,
  • je za závorou, které je naštěstí otevřená pro všechny nehulvátské návštěvníky,
  • láká k bytí.

Desatero sběrače borůvek

Borůvky sbírám, zpracovávám i jím. První uvedenou činnost jsem dříve absolutně odmítala, neb paběrkování mě vážně nebaví. Mé nahlížení na fialové zlato změnil až hřeben.

Od doby procitnutí jsem si zaznamenala několik pravidel. Vlastně desatero. Ráda se o něj podělím.

Volte pečlivě místo – kam a kdy půjdete borůvčí očesávat je nesmírně důležité. Vyhněte se národním parkům, chráněným rezervacím, soukromým pozemkům a ohradám s volně se pasoucí zvěří. Rozhodně není s podivem, když  statný býk vyhledává společnost nevinných sběračů lesních plodů.

Vybavte se – nezapomeňte na důkladné zajištění všech materiálních záležitostí. Pořiďte si fialové boty, ponožky, kalhoty, tričko, mikinu a v ideálním případě i spodní prádlo. Nedopadnete potom  jako já.

navary-053

Vybavte se na druhou – dostatek nádob na sběr je základem úspěchu. Nepoznala jsem většího zoufalce, než člověka, který uprostřed lila moře hledá po kapsách batohu zatoulané sáčky, svazuje rukávy u trička, aby z něj vytvořil pytel a prosí nebesa o seslání dávky hypermarketových igelitových tašek.

navary-037

Vybavte se na třetí – hřeben. Kdo jednou zkusí, už jinak nechce. Argumenty ochránců přírody o ochraně keříčků jsou naprosto liché. Pokud nehřebelcujete s vervou závodníků F1, nemůžou rostliny vůbec trpět.

Chemie neškodí, naopak – narepelentujte se! Pokud vám přítel radí, že při dostatečné konzumaci fernetu „nedoleze klíště ani ke kolenům a hned odpadne“, nevěřte mu. Tyhle potvůrky jsou vytrvalé a obzvláště v lesních oblastech i hojně se vyskytující. Přípravu rozhodně nezanedbejte!

Zvolte si vybrané společníky – nechte doma manžela, přítele, psa i kanárka. Jedinci silnějšího pohlaví kupodivu neprojevují pro piplavou práci dostatek pochopení a zejména trpělivosti, čtyřnohý kamarád pak může způsobit více škody než užitku. Obzvlášť pokud má přídomek „likvidátor“. Pokud opravdu trváte na jeho účasti, naučte ho konzumovat jiné lesní plody, třeba maliny. Rovnou z keříčku, ať mu je nemusíte předsbírávat. Trpělivé a hlavně pracovité děti jsou povoleny.

maliny Julka

Eliminujte nezvané parťáky – v borůvčí často sídlí hadi, myšky a jiná havěť. Obujte pevné pracovní boty, vyhrňte vyšší ponožky či podkolenky, našlapujte jen do míst, kam vidíte. Znamení v podobě hadího uštkutí nepatří k těm nejvyhledávanějším suvenýrům z dovolené.

Zásobte se dostatkem tekutin. Při sběru nevyhladovíte (fialové rty vás usvědčí), ale snadno můžete dehydratovat. Přibalte tedy do baťůžku lahev s vodou, šťávou či jiným nefernetím nápojem (viz bod 5).

Lístky pusťte z hlavy. Po náročné fázi sběru nepřipusťte, abyste museli úlovek i dále zpracovávat.  Maminko, děkuji!

navary-002-2

Kam s nimi? Už v průběhu lovu byste měli podle velikosti úrody zvažovat, jak s borůvkami naložíte. Malé množství stačí zpracovat na koláč či knedlíky, pokud se zadaří více, pusťte ke slovu mrazák nebo zavařovací hrnec. Rozmačkané s cukrem a mlékem nebo tvarohem jsou stejně nejlepší…

Zásob mám dost, odcházím tedy konzumovat. Co vy? Vyrazíte do lesa?