V maličkostech je půvab, ve dřevě vůně, v každém kroku vzhůru naděje. Už můžeme stoupat, provázanost mezi pokojem a budoucí ložnicí existuje. Je krásná, voní a těší.
Každým dnem dostává luxusnější kabátek, minutu od minuty se stává žádoucí. I já se chystám přiložit svouůj ruku štětec k dílu.
Opravdu, vážně. Nelakuju :)
Jednou, jednou jsem byla na zimních sportovních hrách v Rokytnici. Bylo brzy ráno, na sjezdovce skoro nikdo. Šla jsem s běžkami na rameni a v amplionu, jak to nyní bývá byla pouštěna i v těchto místech muzika. Ozvala se píseň: Veď mě dál cesto má… Nevěděla jsem kam jdu, ale tato slova mě doslova nakopla.
A tak, veď mě dál cesto má, ať už po schodech nebo po cestách. Šťastné a veselé!