Vracím se na různá zastavení času od doby před 30 lety až doposud. Potkávám upomínátka na dětství i pubertu, období radosti i smutku, čas konání i odpočinku. Vyplouvají si bezděčně na denní světlo, přinesou vzpomínku a zase zmizí, nebo se naopak začlení do víru mého dění. Adepti na adaptaci:
- Fotografie zůstaly na svém místě. Jednoduše patří tam, kde jsou.
- Lampička se zřejmě dočká zaslouženého odpočinku, nicméně svou dobu slávy si nadmíru užila.
- V peřině už zase spím. Byl k povlaku polštář?
- Krabice na bábovku si též své dosavadní umístění hlídá. Není touha ani potřeba to měnit.
- Remoska čeká na test ohněm.
- Lada – šicí stroj – taktéž. Babička ji zvládala bravurně, snad je to dědičné.
- Oba válecí nástroje již otestovány. Záviny nedožily druhých (denních) narozenin. Začleněno do běžného provozu.
Snad to tak má být.