… tak mám. Tedy vlastně má.
Je šikovná, výkonná, práce jí jde od ruky. Maminka háčkující všude, vždy a při všech hvězdných konstalacích. Záruka z mé strany zněla: „Pojedu opatrně, aby ti neskončil háček v oku.“
Povedlo se. Za částečně poklidnou cestu do Návar (její nesplašená část skončila v Plané nad Lužnicí cestou na jih) stihla umotat jednu a půl bačkůrku pro ještě nenarozeného malíčka.
Bude z něj cestovatel, když bude nosit botky, které vznikly na cestách?
ŘETĚZ? ŘETÍZEK? OČI? OČKA? KLUZOVKA?
I díky sněhovým řetězům se řetízek dělal snadněji a je jistě pravidelnější. Jen když jsem zvedla oči od oček jsem najednou řidičku neviděla. Zkoušela, přesvědčovala se zda řetízky na kolech sedí, ledová vozovka, tzv. kluzovka, jak jsem slyšela od moderátorky na Nově, udělala své. Zatím se začala jistě duhově barvit jistá část těla! Mám duhu raději na obloze!
Jen aby se gynekolog nespletl, co když to bude holčička? Už mám i růžové, oranžové, zelené. Že by zase duha?
Prostě vše souvisí se vším.
Maminko, modřinu ani nemám, nebo na ni nedohlédnu… Každopádně, i kdyby byla, nebolí, skrze jinačí bolavější věci. Nasmály jsme se tomu mému pádu, díky za to.