Při nočních jízdách z jihu auto menších osobních rozměrů na silnici nepotkám. V první čtvrtině cesty vlastně nezahlédnu v pohybu vůbec nic, kromě zajíců, lišek, lasiček, srnek, ježků a civilizovaných koček. Ukázněně blýskají okem a s respektem se mi nevrhají pod kola. Díky. Mraky dnes někdo z oblohy pečlivě zametl, nešlo si nevšimnout, že i na nebi vládne velký vůz a neomylně mi ukazuje směr, jakým mám jet. 

Nešlo dospat. Než napůl dřímat, šmodrchat se s provázky vlastního nevědomí a vymýšlet hlouposti, bylo lepší vydat se na cestu.

„Víkend v Návarech jsi měla myslím pěkný.“ Ano, mami, sluníčko svou společností nešetřilo, borůvek jsou stále záplavy, houby shovívavě ukryly své kloboučky z mého dohledu, paní kavárnice byla pohostinná a usměvavá jako vždy a loupežníci si zřejmě našli dostatek jiných objektů svého zájmu.