Bída k poznání

Jarní brzký sběr nekvalitních fotografií. Co je co?

Ve světle

Někdy je přehršel viditelnosti na škodu, jindy svazky slunečních paprsků vykonávají dobrou službu.

Co mělo zůstat skryto? Chlubit se obrazově tím, že neumím pohlídat plechy s cukrovím, není až tak lichotivé. Ale, mám k tomu 2 důvody. Dle rady zkušenější pekařky převedu zápor na klad a směle prohlašuju, že tak vyrábím alespoň místo jednoho druhu sladkostí varianty dvě; navíc, jako závazek pak veřejně slíbím, že se už konečně naučím mít oči na stopkách a minutku v pozoru. Do té doby ale budu muset pečlivě slepovat tmavé kousky s ještě tmavšími a blonďaté se světlými. Čtyřnožci hapalíky chutnají. Moc.

V opačném případě dokáže světlo nadělovat radost. Pihy na čenichu asi opalující se modelce nenaskáčou, ale jaro přibližující paprsky svedly už pěkně polechtat.

Ve světle zimních dnů je pak lépe stručně minout komentář k poslední fotce. Mám další…

Odchází

S blížícím se koncem současného ročního období a klesající venkovní teplotou se něco rozhodlo zůstat a jiné odejít. V řadách vytrvalců rozhodně na kopci vítězí sníh, knoflíky, společenství filmů pro pamětníky, zamrzlá voda ve džberu, liška přející dobrou noc i dobré ráno, křížkový steh a sunoucí se závěje ze střechy. Opušťák si naopak vysloužil kašel, přemrzlá zelenina, jediná v zimě živá rostlina, další hromada protopeného dříví, bochník zkaženého chleba, naděje projet zafúkané a jedna ztracená rukavice.

Odchází do říše fantazie. A není bezejmenná. Je to ZIMA.

Sobota na „M“

Den po pátku a současně před nedělí. Mrazivý, Musherský, Mrznoucí, Můj i neMůj, Mávající, Motorizovaný, prostě Milý.

Navíc, nad rámec písmene „M“, ještě plný úsměvů, štěkotu, svařeného vína, hřejivého slunka, křupajících kroků, závějí, jablek, vyprávění, pozdravů, srnek a zajochů, kilometrů, teplotních bodů pod nulou, čaje z termosky a zdravého vzduchu.

Cink.

Břídil

Koriandr. Zeleň, která se poslední dobou objevuje v tolika lákavých receptech. Přestalo mě bavit neustále si lámat hlavu čím ho zkusit nahradit? Začala jsem pokukovat. Marně. Asi nejsem dobrý hledač. Po pěti minutách procházení mezi regály v mega-chrámu konzumu raději velím ústup, tradiční nuselský obchůdek se zeleninou taky zklamal a sáček se semínky jsem na stojanu v zahrádkářské prodejně hledala marně.

Od dnešního poledne ho mám. Zasetý, zalitý a s výčitkou. Jsem břídil. Považte, doposud jsem byla (neskromně se přiznám) krapítek hrdá, že zahradničení mi celkem jde. Je čas se zastydět.

Zbavit obalu, prefabrikovanou briketu hlíny zalít hrnkem vody, nechat nabobtnat, odebrat část na vrchní vrstvu, roztrhnout sáček, vysypat semínka, překrýt zeminou ze zálohy, zalít, nechat být. Zvládl by to Brouk Pytlík i bez pomoci specialisty na práci všeho druhu.

Účel světí prostředky. Stejně jako se nikdo neptá na známky z maturitního vysvědčení, nebudu se drásat myšlenkou, že ta nádherně vonící bylinka se narodila z polotovaru. Raději vyhlašuju soutěž. Kdo zvítězí? Bazalka, koriandr, tymián nebo nepředchystaná řeřicha?