Archive for Říjen, 2011

Karbous padl

Putoval k nám s drobnými nesnázemi, přemísťoval se přískokem, zažil pobyt v černých odpadních pytlích, lednici, a teď už si hoví ve skle, v mrazáku anebo v žaludku. Pašík to byl! S dušičkovou náladou velím: “Čest jeho památce!”

 

Babička + Štěpán = BaŠtA

Víkend proběhl ve znamení hluku. Čím prázdnější byla celá vesnice, tím halasnější byla maminčina chalupa. Honilo se tu prase Karbous, hajný Robátko a pes Heršpic, křupala jinovatka po nočním mrazíku, praskaly plameny pod záplavou spadaného listí, chytrá kmotra liška zvala ostatní zvířata na bohatou hostinu od kouzelného stolečku, padaly rány jako z děla při přebíjení nejvyšší karty jiným esem, večerní kánon u ohně odpuzoval komáry, pavouky i náhodné kolemjdoucí, těšil dětský smích, zval psí štěkot, ticho lámaly neskutečné hlášky, zvonilo tříštění ledových tabulek, budil noční chrupot, bouchaly žaludy vpašované Cipískem do kamen, burácela motorová pila, štěbetaly sýkorky na krmítku, pravidelné tlučení seker dosvědčovalo práci na nové střeše  na kuchyni ve Slavotově hradišti a přesto všechno tu byl klid.

Nádherný, čistý, světlý a zřetelný. V noci jasné nebe s milionem hvězd, ráno zamrzající voda v psí misce, poledne zalité podzimním slunkem, odpoledne vyplněné prací a večer se zaslouženou pohodou u táboráku.

Dalo by se to vlastně místo spousty řádků shrnout do 5 slov, ale na to je specialistou někdo jiný, já se neodvážím. Nápověda už tu jednou byla, dnes jen zkratkou – HŽTNS *

 

První zimní

Mrazík přišel. Spolu s ním se do chalupy stahují i myši, pavouci a další živočiši (sebe nepočítám). Svá dosavadní bydliště někteří naopak opouštějí. Z labutí zbyla na vypuštěném rybníku jen jediná. Stojí uprostřed beznadějné plochy, občas vzlétne na průzkumný let a opět se vrátí.

Slovo “návrat” obecně vnímám jako synonymum pro současné roční období. Jako k jaru patří vznik a zrození, může se čas, kdy začne padat listí, považovat za symbol reemigrace či renesance původního. Nejde jen o stahovaní se do míst kde je teplo, světlo a příjemná atmosféra. Nepůsobí výhradně prostá gravitační síla. Obdobný posun se odehrává i v našich myšlenkách.

I my jsme konečně v nedávné době vrátili do země, co tam už více než půl roku patřilo.

 

Podarovaná

Byly Vánoce? Ne, nešílím. Jen si jako po Ježíškově řádění připadám. A musela jsem být celý rok asi moc hodná.

Jak jinak bych se během uplynulých dnů mohla stát majitelkou tolika úžasných věcí? Je to skoro až na pováženou, že většina z nich souvisí s kuchyní či zahradou. Odhadem 5 kilo červené řepy, lavor zralých rajčat, taška plná načesaných mandlí, 2 dvoukoláky kamufláže, nesčetně milých úsměvů, 10 minut času majitelů tří párů silných rukou, co mě se psem a autem vyprostili ze škarpy. Maminko, neděs se *

Řepa chutnala; rajská jablíčka skončila svlečená a rozvařená podle Cuketky ve skle; mandličky budu vyloupávat celou zimu, první sklenku už mám; česnek, bylinky a všechno kvítí je díky jehličnaté peřince připraveno na tuhou zimu; úsměv zahřeje a motorovému přesouvadlu ani posádce se nic nestalo.

Jen jezdím krapet pomaleji. A vpravo.

Malinkatým škraloupem na tváři volných dní mohl být jen fakt, že na vypuštěném rybníce zůstaly z původních sedmi pouze  3 labutě. Jsou celé od bláta, občas roztáhnou křídla jakoby ve snaze odletět, ale nevznesou se. Vina může být i na mé straně, uznávám. “Letošní zdravá mláďata by měla umět odletět, pokud se jim tam nelíbí, třeba když je někdo krmí,” pravil hlas z civilizace. Dohážu poslední pecen chleba a zase je pár dní rozmazlovat nebudu. Snad se přesunou z jihu  na ještě větší jih.

Navíc, i tentokrát platilo: “Hlavně, že t. n.j… s..s…!” Kdo nedoluští tajenku sám, může se poradit s autorem výroku. Nápověda mailem*

 

Uklizeno

Plátěný přístřešek sklizen. Po téměř půl roce aktivní služby mi zaměstnává hlavu otázkou, jak ho šetrně vyčistit? Prozatím se koupe doma ve vaně. Ve studené vodě. Rozhodně bych neměnila! S ním ani jeho. Vydržel dobré, zlé a ještě horší, 35° ve stínu, dětské lumpačení, vichřici, indiánský útok i přívaly deště.

Na dny příští upozorňuje moderní rosnička na teploty pod bodem mrazu. Přestávám tedy “spát na ulici” a sunu se civilizovaně pod střechu. Jen ta jizva na trávníku pod javorem mi bude parádní prázdniny pod plátěným (polyesterovým) přístřeším připomínat.

 

Pomocníci nejmenší

Malí vzrůstem, velcí šikovností, pílí a zápalem.