Nedělní

Namlžené Návary, námraza nehrozí. Nádech nebe, návrat nadčasových nápadů. Nepohodu neočekávám, nadšeně nahlížím nádcházející novinky.

Nemám nadhled, nevlastním neúčast. Nenudí nicotnost, nestíhá nenávist, nepotkávám nelásku. Nikde nikdo. Nepřichází. Neposlouchám, nevolám, nevidím, necítím, nechutnám.

Neděle nádherná!

Nenastartuju. Nadávám. Nenadělám nic.

Ale to až v pondělí… Nad ránem. Nedoděkuji nikdy nositeli naděje. Našel nás.

Andělové moji

Mám jich víc, než si zasloužím. V uplynulých hodinách bylo více než málo šancí poznat, že jsou u mě. Vyskytují se ve všech skupenstvích, podobách i tvarech. Jeden mi chvilku po půlnoci poradí, co s načatým večerem a nestartujícím autem, druhý nabídne nedělní oběd, třetí daruje bedýnku rajčat s bonusovými chilli papričkami a vyprávěním k tomu, čtvrtý přidá otázku „jaký je rozdíl mezi mámou a láskou?“, pátý dobloudí se startovacími kabely až na konec světa, šestý… Mám pokračovat?