Archive for Srpen, 2011

Rajčat kilo, co z nich zbylo?

Sešlo se to najednou a nečekaně. Asi mám lásku k rajčatům poznačenou na čele, možná se laskavým sousedům zželelo opuštěného táborníka, třebas jen přišla doba přebytků. Každopádně jsem byla po jednom víkendovém odpoledni bohatší o tomatový poklad. Nebylo jich málo.

Základní rada zněla: “Děvčico, udělej z nich ogarovi lečo! Tu máš eště papriky, jen klobásu si musíš obstarat sama.” Jsem neposlucha.

Všechno putovalo společně s cibulí do sušičky. Ve společnosti čerstvého domácího česneku, olivového oleje a náhodných bylinek se pak dehydratované plátky zabydlely ve sklenici. A pokud neumřely, bydlí tam dodnes *

Mimochodem, nejsem soused nevděčník. Reinkarnované plody z cizích zahrad nebaštím sama, podělit se umím.

 

Okna

Už se těším, až tu budu mýt okna. Paradoxně, protože tahle činnost spolu s vysáváním nepatří k mým oblíbeným. Zatím se však skla buď ukrývají pod vrstvou prachu (tedy ta, která už bydlí), vyrábějí se (tedy ta, která budou brzo bydlet), nebo se tváří, že už na místě jsou, ale zatím čekají na instalaci. V posledním případě přichází ke slovu lidská tvořivost, kterou napadne tu tašku ze střechy prostě vyndat. Budiž světlo! Jen bez deště, prosím *

 

To byl nápad!

V časných ranních hodinách, v pondělí 15.8.2011, zabodli neznámí pachatelé šíp přímo před vchod dočasného obydlí poškozené LG. Ta pak po jeho spatření propukla panice, jala se zmatkovat, zahájila vyšetřování, aby následně dospěla k tomu, že nic nezjistí. Zůstala v  temnotách nevědomí.

Zlotřilci byli během 48 hodin vypátráni. První svědectví podal ochotný soused, dosvědčující tvrzení pak příbuzná provinilců. Pomstu, bude-li, rozhodně nepřesolím!

Naštěstí nedošlo k vážnému napadení, poškození na zdraví, dobré pověsti či majetku. Nicméně nápad to byl světový.

Stejnou invenci může projevit i laskavý čtenář. Očekávám odpovědi na čtveřici otázek.

  • Co je to za předmět vyfocený na prvním snímku? K čemu sloužil a nač se používal?
  • Když platí, že “kdo židli má, bydlí”, kolik domovů náleží majiteli druhé fotografie?
  • Čím hloupější sedlák, tím … (co?) brambory?
 

Další psaní

Světe div se, i reklamní tiskoviny najdou cestu do návarské schránky. No toto!

dopis1

 

Co vidíte?

Nedošli jsme absolutně ke shodě. Každý vidíme něco jiného. Nebudu napovídat či značit cesty myšlenkovým pochodům vyzrazením našich vidin. Musím se ale zeptat – co vidíte v obrysu, který zůstane v omítce prozrazen, vy?

 

Střípky z posledních dnů

Každý den se skládá z minut, okamžiků a událostí jako mozaika. Zvládne být poutavá, černobílá, úchvatná, pokažená, pestrá, nudná i strhující. Čím pečlivěji si ji poskládáme, čím různorodější jsou její částečky,  jak nám okolnosti umožní, osud nadělí a vlastní invence dopřeje, tím zajímavější dokáží prožité chvíle být.

Na bázi kontrastů bylo založeno i několik posledních dnů. Duha se potkávala s deštěm i slunkem; teplo zahánělo vlezlý chlad; plameny přinášely potěšení i beznaděj; jaro předávalo žezlo vladaře podzimu; veselá společnost vítala samotu; košíky přetékaly houbovým úlovkem po pěti hodinách v lese, ale i při malé vycházce za chalupu; slzy značily namísto smutku a beznaděje výhradně jen radost a nadšení.


Mimochodem, houby rostou! Jen přitom nečekaně nadmíru spolupracují s nežádoucími souputníky. Je lepší nechávat je rovnou v lese a zbytečně se s nimi netahat domů.  Z křemenáčů zvěčněných na první fotografii vznikla hrstička sušených noh a sklenka zavařené směsi. Ale pohled na ně byl úchvatný. Další paradox do této mozaiky *

 

Z jara rovnou do podzimu

Přišli jsme o léto?

 

Frnk za sluncem *

 

Samá voda.

Prší, krápe, leje, bouří, fouká, dští a poprchává. Příjemné víkendové dny, opravdu. Stan málem vyhlásil druhý stupeň povodňové aktivity, z ohniště se přes noc stalo jezírko s kvákající obyvatelkou. Samá voda ve společnosti spousty dřeva. Jedno velké dřevo, ve společnosti psa a kilometru * trámů. Výbavu jsem si pořídila skvostnou, instruktáž absolvovala, leč hlava děravá.

Děkuji zúčastněným za trpělivost, nepřítomným za dálkovou podporu a chvilkově nehrajícím kapitánům za důvěru. Těším se, že v zimě budu lovit dříví do kamen přímo z okna.