Je jak je

Kvete, koupe se a kouká.

Kvetu, koupu se a koukám.

Kamna kouří komínem. Jen trochu v protisměru.

„Jsi divoška. Jeď opatrně.“ Jsem jaká jsem a pojedu tak, jak jsem zvyklá. Takže jako divoch.

Jsem jaká jsem, pochutnávám si na kávě v místní pekárničce a baví mě víno.

Jsem jaká jsem, válčím se sekerou, motorovou pilou, lopatou a rýčem. Potýkám se s poleny, řemeslníky a klíšťaty. Vítězím nad prachem, deštěm, nedůvěrou, zimou a modřinami. Snesu, co se dá, libuju si s tekoucí vodou a směju se s cinkajícím bambusem. Medím si s paprsky, milou vzpomínkou a vanilkovým pudinkem.

Jsem jaká jsem a vím, že v civilizaci bych se těžko měla lépe. A ramena, ta si příště, slibuju, pečlivě namažu.