Hlavní úkol uplynulých dvou dnů – nachystat dřevo pro prodloužený víkendový pobyt babičky s vnoučkem – byl splněn během sobotního dopoledne. Pila řezala na plný výkon, sekera sekala o stošest a kolečko s dvoukolákem drandilo v podobném tempu. Odpoledne, stejně jako zbytek pobytu, zalité sluncem, zlákalo jednu z účastnic zájezdu k cyklovýletu, druhý člen posádky se pak věnoval práci zahradnické, v-zemi-se-rýpací. Máme zaseto – kopr, kerblík, dýní hokkaido i normální, další zajímavé zelené rostliny a hladkolistou petržel. Produkce brambor zasázených v několika řádcích snad jen potvrdí rčení o tom, že čím hloupější sedlák, tím větší hlízy. Česnek se činí již od podzimu, tím lépe mu to jde. Budou snad PALICE.

I neděle byla ve znamení roboty. Nechtělo se, nechtělo, ale akční vzor nedal duši pokoj. Takže po snídani do postele (ne, já nejsem obdarovaným), šálku čaje / kávy, a troše reptání jsme se pustily do díla. Někdo se chopil hrábí, nůžek a sirek a je tedy PÁLÍCÍ, jiný pro změnu hledá PALICI.

Rozmláceno, spáleno, uklizeno, shrabáno, krapet uhořeno (no jo, zase vlasy…). Po půl dni lehoučké práce zjišťujeme, že v těle máme svaly, o kterých jsme dosud nevěděly, na nohou desítky modřin, v dlaních pár třísek a v duši uspokojení z odvedené viditelné práce. Oběd vykouzlit nesvedeme, a tak se poroučíme pánu bohu a vůli kuchaře v restauraci. Původní chuť na rybku si necháváme po přečtení jídelního lístku zajít, bo by na náš talíř očividně neputovala z rybníka, ale z hlubokých ledů mrazáku. Děkujeme, dáme si něco jiného. Číšník začal se standardním oslovením: „Co si dáte k pití?“, postupně se pak přes „Dámy“ dopracoval až na „Děvčata“. Snaží se o velké spropitné? Opět vyhrávají PALICE. Tentokrát česnek ve všech skupenstvích. Nejprve jako polévka, pak v podobě těstíčka – obalu na vepřovém masu, následně jako dochucení bramboráčků.

No, nebyl tenhle víkend na PALICI?