Archive for Duben, 2011

Soutěž labutí

Vážený čtenář promine, ale dovolím si vyzkoušet jeho aktivitu. Vyhlašuji soutěž.

Jak bylo  již několikrát zmíněno, na Návarském rybníce mají kromě spousty jiných obyvatel své sídlo i dvě labutě. Přesněji, labuťák neustále brázdí hladinu od severu k jihu, ze západu na východ, shání něco na zub (do zobáku), zatímco jeho žena labutí poctivě sedí na hnízdě s neznámým počtem potencionálních dětí. Táži se tedy a očekávám tipy v komentářích pod tímto textem: “Kolik labutích mláďat napočítám v první den, kdy je spatřím plout po rybníce?”

Ze zadání vyplývá, že termín konce tipování je ve hvězdách, v případě shody odpovědí vítězí rychlejší pisatel (dle data komentáře), výhry jsou soudně nevymahatelné a certifikovaný notář se vyhlašování nezúčastní.

Soutěží se o jedno zelené a druhé červené. Jablíčka to nejsou…

 

Dokonalý tvar

Už to tu zaznělo (bylo napsáno), přirozenost je vachrlatá. Tím víc překvapí souměrný tvar. Našel se. Koruny stromů nemusí mít míry 90:60:90, přesto svádí k pohledu. Stojí za ohlédnutí. Lákají.

 

“To je cvok! Vždyť to nemůže být ještě ani vyhřáté!”

Věta v úvodě mi přišla jako odpověď na odeslanou mms. Zachycovala osobu mi blízkou, která v neděli 24.dubna, v den, kdy mají ze svých domovů vylézat hadi a štíři, bezstarostně lechtala vlnky v chladných vodách Stříbrňáku (oficiálně jiným jménem, Walden, vím). Já jsem se odvážila ponořit maximálně menší než malou plochu chodidel, Julka se poráchala už před tím v louži. Takže jsme fajn trojka – otužilec, zmrzlík a prasátko.

Znovu smekám klobouk z hlavy dolů, mami, já bych tam ani náhodou nevlezla.

 

Rovina absolutní

Nevyhledávám extrémy, nemedím si v krajních situacích, ale svedu být překvapená. Nečekaným, těžko vysvětlitelným a nevídaným.

V přírodě je doma náhoda (ta jediná povolená), nedokonalost a nepřesnost. Všechno jiné, co je rovné, absolutní a přesné se zdá být nepřirozené. Neumím si s tím poradit, a tak musím přemýšlet, tápat, bloudit a nacházet. A ptát se. Jak je možné, že tyhle kameny mají tak hladkou vrchní desku? Žádné vrypy, záseky a stopy po mechanické práci. Absolutní rovina?

 

Budíček, jak má být

Příchod nového dne ohlašoval na vsi dříve kohout. Jakmile ho polechtaly první paprsky slunka, musel to jít oznámit = vytroubit všem do okolí.

Moderní doba s sebou přináší řadu inovací a novinek, kohouta jako ranního buditele tedy nechme spát. Není třeba. Jsou tu nové způsoby, jak popřát všem v okolí krásné nové ráno. A nejlépe to víkendové!

Bratr kdysi dostal jako dárek od jedné kamarádky z orientu budík se zpěvem muezina. Vychutnával si svá ranní časná probouzení, ač to byl trest pro celý zbytek domu. Pravidelně jsem si při prvním svolávání k modlitbě házel polštář nad hlavu a zatracovala Proroka. Aspoň, že tenhle elektronický mužíček nehulákal pětkrát denně.

V Návarech držíme styl. Nepotřebujeme k probuzení dovozový hlas z minaretu. Postačí nám nástroj krajově místní, tradiční, užitečný a hlavně  hodně hlasitý. Cirkulárka.

Tyto řádky vyjadřují nezměrný dík panu sousedovi za to, že mi v sobotu v 8 hodin ráno a v neděli o 60 minut později tak nenásilně pootevřel nejdříve uši a pak i oči do krásného prosluněného dne.

Ranní káva, tvaroh s čerstvou pažitkou, dlouhá procházka do míst, kam řev řezačky dřeva sotva dolehne, a opětovně spálená ramena jsou jen přidruženými minoritními zážitky vedle úspěšného začátku dne.

 

Pazoch první

Už se klube, přišel jeho čas. Identifikován, odhalen a vyhlížen. První letošní kousíček chřestu si hledá svou cestu z temnot na slunko. Bude polévka!

 

Tož, asi budou!

A nejen borůvky, ale i česnek bude. A snad i spousta další zeleně.

 

Zelený čtvrtek v kopřivovém kabátku

Kněží oblékali na Zelený čtvrtek mešní roucho této travní barvy, já do ní dnes ustrojím nádivku. V hlavní roli vystupují kopřivy nasbírané při procházce v soukromé přírodní rezervaci Rajchéřov Walden. Ve vedlejší roli uzené maso, několik vajíček od paní statkářky Zimové z Doubku, lžíce sádla z babiččiných zásob, sůl, pepř, starší pečivo, mléko a muškátový oříšek.

Kdyby se mi na první pokus podařilo nespálit ji na troud (díky troubo plynová), bylo by to fajné. Vzhledem k tomu, že zelených lupínků bylo přehršel v zásobě a maso s pečivem dokoupitelné v civilizaci, pokus se opakoval znovu a tentokrát snad již chutnal. Ju?

 

Tofu domácí

  • Jsem zmlsaná.
  • Ráda si dám to, na co mám chuť a nebaví mě nechat se omezovat nabídkou mezi regály.
  • Jsem zmlsaná a náladová.
  • Vymýšlím si.
  • A zmlsávám se.

Navedla mě Klára. V poklidu si ze svého kopce láká čisté duše do míst, kam nikdy předtím nezavítaly. Otvírá obzory, nutí k dílu a sklízí potlesk. Za tohle tofu ji tedy rozhodně nevynadám, naopak. Poslední verze byla s řasou, chystám se na variantu s medvědím česnekem, kari, jarní cibulkou, papričkami, kukuřicí nebo hráškem.

Jen, jak nevypadat divně, když si s každým nákupem nesu domů kilo sojových bobů? Nemáte tip?

 

Jaro v mínusu

Nezmrzly jsme. Neohřály jsme se. Přežily jsme. “Na území České republiky můžeme v neděli ráno naměřit teploty od -1 do 4 stupňů Celsia.” Podle předpovědi Českého hydrometeorolgického ústavu jsme dalece v zahraničí. Pas s sebou nemám. Julka taky ne.