Soutěž labutí

Vážený čtenář promine, ale dovolím si vyzkoušet jeho aktivitu. Vyhlašuji soutěž.

Jak bylo  již několikrát zmíněno, na Návarském rybníce mají kromě spousty jiných obyvatel své sídlo i dvě labutě. Přesněji, labuťák neustále brázdí hladinu od severu k jihu, ze západu na východ, shání něco na zub (do zobáku), zatímco jeho žena labutí poctivě sedí na hnízdě s neznámým počtem potencionálních dětí. Táži se tedy a očekávám tipy v komentářích pod tímto textem: „Kolik labutích mláďat napočítám v první den, kdy je spatřím plout po rybníce?“

Ze zadání vyplývá, že termín konce tipování je ve hvězdách, v případě shody odpovědí vítězí rychlejší pisatel (dle data komentáře), výhry jsou soudně nevymahatelné a certifikovaný notář se vyhlašování nezúčastní.

Soutěží se o jedno zelené a druhé červené. Jablíčka to nejsou…

Dokonalý tvar

Už to tu zaznělo (bylo napsáno), přirozenost je vachrlatá. Tím víc překvapí souměrný tvar. Našel se. Koruny stromů nemusí mít míry 90:60:90, přesto svádí k pohledu. Stojí za ohlédnutí. Lákají.

„To je cvok! Vždyť to nemůže být ještě ani vyhřáté!“

Věta v úvodě mi přišla jako odpověď na odeslanou mms. Zachycovala osobu mi blízkou, která v neděli 24.dubna, v den, kdy mají ze svých domovů vylézat hadi a štíři, bezstarostně lechtala vlnky v chladných vodách Stříbrňáku (oficiálně jiným jménem, Walden, vím). Já jsem se odvážila ponořit maximálně menší než malou plochu chodidel, Julka se poráchala už před tím v louži. Takže jsme fajn trojka – otužilec, zmrzlík a prasátko.

Znovu smekám klobouk z hlavy dolů, mami, já bych tam ani náhodou nevlezla.

Rovina absolutní

Nevyhledávám extrémy, nemedím si v krajních situacích, ale svedu být překvapená. Nečekaným, těžko vysvětlitelným a nevídaným.

V přírodě je doma náhoda (ta jediná povolená), nedokonalost a nepřesnost. Všechno jiné, co je rovné, absolutní a přesné se zdá být nepřirozené. Neumím si s tím poradit, a tak musím přemýšlet, tápat, bloudit a nacházet. A ptát se. Jak je možné, že tyhle kameny mají tak hladkou vrchní desku? Žádné vrypy, záseky a stopy po mechanické práci. Absolutní rovina?

Budíček, jak má být

Příchod nového dne ohlašoval na vsi dříve kohout. Jakmile ho polechtaly první paprsky slunka, musel to jít oznámit = vytroubit všem do okolí.

Moderní doba s sebou přináší řadu inovací a novinek, kohouta jako ranního buditele tedy nechme spát. Není třeba. Jsou tu nové způsoby, jak popřát všem v okolí krásné nové ráno. A nejlépe to víkendové!

Bratr kdysi dostal jako dárek od jedné kamarádky z orientu budík se zpěvem muezina. Vychutnával si svá ranní časná probouzení, ač to byl trest pro celý zbytek domu. Pravidelně jsem si při prvním svolávání k modlitbě házel polštář nad hlavu a zatracovala Proroka. Aspoň, že tenhle elektronický mužíček nehulákal pětkrát denně.

V Návarech držíme styl. Nepotřebujeme k probuzení dovozový hlas z minaretu. Postačí nám nástroj krajově místní, tradiční, užitečný a hlavně  hodně hlasitý. Cirkulárka.

Tyto řádky vyjadřují nezměrný dík panu sousedovi za to, že mi v sobotu v 8 hodin ráno a v neděli o 60 minut později tak nenásilně pootevřel nejdříve uši a pak i oči do krásného prosluněného dne.

Ranní káva, tvaroh s čerstvou pažitkou, dlouhá procházka do míst, kam řev řezačky dřeva sotva dolehne, a opětovně spálená ramena jsou jen přidruženými minoritními zážitky vedle úspěšného začátku dne.

Pazoch první

Už se klube, přišel jeho čas. Identifikován, odhalen a vyhlížen. První letošní kousíček chřestu si hledá svou cestu z temnot na slunko. Bude polévka!

Tož, asi budou!

A nejen borůvky, ale i česnek bude. A snad i spousta další zeleně.

Zelený čtvrtek v kopřivovém kabátku

Kněží oblékali na Zelený čtvrtek mešní roucho této travní barvy, já do ní dnes ustrojím nádivku. V hlavní roli vystupují kopřivy nasbírané při procházce v soukromé přírodní rezervaci Rajchéřov Walden. Ve vedlejší roli uzené maso, několik vajíček od paní statkářky Zimové z Doubku, lžíce sádla z babiččiných zásob, sůl, pepř, starší pečivo, mléko a muškátový oříšek.

Kdyby se mi na první pokus podařilo nespálit ji na troud (díky troubo plynová), bylo by to fajné. Vzhledem k tomu, že zelených lupínků bylo přehršel v zásobě a maso s pečivem dokoupitelné v civilizaci, pokus se opakoval znovu a tentokrát snad již chutnal. Ju?

Tofu domácí

  • Jsem zmlsaná.
  • Ráda si dám to, na co mám chuť a nebaví mě nechat se omezovat nabídkou mezi regály.
  • Jsem zmlsaná a náladová.
  • Vymýšlím si.
  • A zmlsávám se.

Navedla mě Klára. V poklidu si ze svého kopce láká čisté duše do míst, kam nikdy předtím nezavítaly. Otvírá obzory, nutí k dílu a sklízí potlesk. Za tohle tofu ji tedy rozhodně nevynadám, naopak. Poslední verze byla s řasou, chystám se na variantu s medvědím česnekem, kari, jarní cibulkou, papričkami, kukuřicí nebo hráškem.

Jen, jak nevypadat divně, když si s každým nákupem nesu domů kilo sojových bobů? Nemáte tip?

Jaro v mínusu

Nezmrzly jsme. Neohřály jsme se. Přežily jsme. „Na území České republiky můžeme v neděli ráno naměřit teploty od -1 do 4 stupňů Celsia.“ Podle předpovědi Českého hydrometeorolgického ústavu jsme dalece v zahraničí. Pas s sebou nemám. Julka taky ne.