Archive for Březen, 2011

Cesta z kopce

Před sestupem musí logicky proběhnout výstup na vrchol. Ten jsme si dost zjednodušili, lanovka nás na Černou horu dovezla takřka za hubičku. Svatý Petr si nás předcházel, slunko svítilo, vítr do plachet foukal jen decentně. Sestupu shůry z hory tedy nebyly kladeny žádné překážky. Dařilo se.
Tentokrát na severu, zato v teple. Příště na jihu, paradoxně v mrazu. Každopádně – všude s radostí. S díky za každou prosluněnou minutu bytí *

 

Den jako korálek

Dny veselé i smutné chvíle –
střídají se. Černobíle
nejde koukat na náš svět.
Co se stalo, nejde zpět.
Všude svítá naděje,
i smůla třeba prospěje.

To byl dnes den!

 

Nedělní ráno

Slunce mě tahá ze spacáku za pačesy už v půl sedmé. Neodolám a vystupuji. Dělám dobře. Sníh křupe pod podrážkou, paprsky naopak ohřívají vše, kam dosáhnou. Je nádherně. Co spácháme?

Ideální se zdá vyrazit na obchůzku. Může se spojit se sčítáním. Labutí. Takže:

  • návarský rybník – 2 jedinci,
  • stříbrňák – 1 kus, samotář,
  • rajchéřovský – nic, voda se stále schovává pod ledem.

Věčné zimní království.

 

Kvetu, rostu, hlídám a padám

Zvládli jsme za těch několik málo hodin poměrně dost věcí. Kromě úklidu, pálení dřeva, družby s pracujícím lidem i lesní zvěří, vycházkování a podávání hlášení, přišla řada i na pozorování. Díky tomu je možné použít i uvedený název příspěvku.

  • “Kvetu!”, křičely už na dálku sněženky, bledule, ocúny a sedmikrásky.
  • “Rostu.”, hlásil česnek, chřest i meduňka.
  • Sloveso “hlídám” pak příslušelo čtyřnohému tvoru, který bohatě vyštěkával všechny návštěvníky.
  • Padl plot. Čest jeho památce.

Sousedská rada pomohla, káva bez lógru možná zahřála a slunce nám přálo. Do toho probleskoval citát z novin: “Bůh nedopustí na člověka větší zkoušky, než člověk dokáže snést. Jenomže já nevím, kolik snesu.” Snad dost… (trojtečka budiž odpuštěna), děkuji.

 

Moji milí

Ema má maso, máma má mísu a já mám muffiny. Pečeno poprvé v životě, v půjčené formě, v době, kdy se běžní smrtelníci buď vrací ze sobotního flámu nebo v peřinách sladce sní své růžové sny. Kuchyní spolu s časovým znamením 6:00 zavonělo 12 kousků pečiva:

  • 250 g hladké mouky
  • 1/2 prášku do pečiva
  • 1/2 lžičky soli, stejně tak cukru
  • 100 g balkánského sýra
  • 1 lžíce nasekané pažitky
  • 1 vejce
  • 1/4 l mléka
  • 3 lžíce sádla
  • tuk a strouhanka na vymazání plechu

Troubu zapněte na 180 stupňů.

Sypké suroviny promíchejte ve větší míse. Rozpusťte sádlo.  Sýr nastrouhejte nebo pokrájejte na malé kousky. Mléko prošlehejte s vejcem, vychladlým tekutým tukem a pažitkou. Kapalnou část spolu se sýrem vmíchejte do suché směsi, vypracujte těsto.

Plech na muffiny vymažte tukem, vysypte strouhankou (alternativně hrubou moukou). Každou z tuctu formiček naplňte asi do poloviny hmotou a vložte plech do vyhřáté trouby. Pečte asi 20 minut, jedinec přichystaný ke konzumaci nezanechá na špejli do něj vnořené žádné kousky těsta.

 

Po časové ose zpět

Vracím se na různá zastavení času od doby před 30 lety až doposud. Potkávám upomínátka na dětství i pubertu, období radosti i smutku, čas konání i odpočinku. Vyplouvají si bezděčně na denní světlo, přinesou vzpomínku a zase zmizí, nebo se naopak začlení do víru mého dění. Adepti na adaptaci:

  • Fotografie zůstaly na svém místě. Jednoduše patří tam, kde jsou.
  • Lampička se zřejmě dočká zaslouženého odpočinku, nicméně svou dobu slávy si nadmíru užila.
  • V peřině už zase spím. Byl k povlaku polštář?
  • Krabice na bábovku si též své dosavadní umístění hlídá. Není touha ani potřeba to měnit.
  • Remoska čeká na test ohněm.
  • Lada – šicí stroj – taktéž. Babička ji zvládala bravurně, snad je to dědičné.
  • Oba válecí nástroje již otestovány. Záviny nedožily druhých (denních) narozenin. Začleněno do běžného provozu.

Snad to tak má být.

 

Přimrzlo, co mohlo

Brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Jediný, kdo měl při pohledu na jinovatku kolem úsměv na tváři, byla medvěd. Jemu zima nebyla, je plyšový. My ostatní se tužíme. Tuším, že to prospívá tělesné kondici, upevňuje zdraví a přispívá k míře otužilosti, ale přesto zuby drkotám a vzpomínám na teplé kraje.

Uvnitř stavení mínus 2 stupně, z druhé strany vstupních dveří ještě o deset čárek méně. Během dne šlehající plameny a všudedosahující sluneční paprsky popohnaly rtuť na obou frontách o pár stupínků výše. Do peří odplouvám s jedenáctkou na stupici, venku v absolutní hodnotě totéž, reálně o 200 % nižší teplota. Hůř už snad nebude. Vyhlížím jaro, stejně jako sněženky, bledule a talovíny.