Žiju *

Pustina s divočinou, společnost s civilizací – to všechno jsou paradoxy uplynulých dnů. Opuštěnost i návštěvníci, celodenní osamocené toulání i fronty u lyžařského vleku, televize i hodiny absolutního ticha, technické vymoženosti i přírodní výchova.

Mám se tak, jak si zasloužím,“ opakovala jsem si, když jsem

  • zmrzlými pařáty nasazovala na kola sněhové řetězy, dokonalý to projev Ježíškovy racionality *
  • se radovala, že je mám a můžu se po ledové ploše zaprášené moučkovým cukrem vyškrábat vzhůru k nebesům 12% stoupáním *
  • odlamovala rampouchy z vodovodního kohoutku v kuchyni *
  • aspirovala na výbornou z předmětu „úsporné hospodaření s vodou“ – z kbelíku sněhu je totiž plus mínus půl litru převzácné tekutiny *
  • po dlouhé době trávila vánoční svátky ve společnosti televizních pohádek *
  • lovila signální telefonní vlny, abych se dovolala do sterilního nemocničního prostředí *
  • vstávala každé 3 hodiny, abych předložila požadovanou stravu ohňovým plamenům *
  • vychutnávala svařené víno, horkou polévku a rodinnou přátelskou atmosféru na lyžařském svahu *
  • rozmrazovala prsty na rukou i nohou po pobytu na lyžařském svahu *
  • vybírala, co bude dnes dobrého, z pluku pytlíkatých polévek *
  • nosila kouzelníka převlečeného za rozmrazovač zámků neustále při sobě *
  • chechtala se rozjíždějící se čtveřici nožek psí kamarádky *
  • strachovala se ranních závějí po celonočním sněžení *
  • radovala se z čerstvého běloučkého poprašku po celonočním sněžení *
  • přemýšlela a bála se u sledování filmu Smích se lepí na paty *
  • velebila do nebes vynálezce Indulony *
  • poslouchala vyprávění o vychytralém pánu-tchoři *
  • děkovala všem a všemu, že takového nevoňavého nechtěného spolubydlícího nemáme *
  • sledovala, že české Vánoce rovnají se Karel Gott všude, kde může být *
  • uvažovala nad rozdílem mezi pojmy wasteland a wilderness *
  • se měla tak, jak si zasloužím… *

První odpověď na otázku: „Jak bylo?“ po návratu do středních Čech zněla: „Žiju.“ Zvláštní, jak trefně čtveřice písmen dokáže vyjádřit těch několik dní. Děkuji *

Vážím si toho, co mám. Těším se ze všeho, co zažívám. Smutním si s tím, co mě má trápit. Budu se ráda smát tomu, co mě potěší. A hlavně vím, že, co mě nezabije, to mě posílí.

Za teplem a slunkem na jih

Edit 22/12/2010

Kdepak, stopaři, netěš se. Do vozu se kromě čtyřnožce nevejde už ani pavouk cestovatel.

————————–

Edit 21/12/2010

První zkouška řidičovy zručnosti absolvována. Hodnocení odborné komise zní „za 5“. Neprošla jsem ani s odřenýma ušima. Výstižněji napsáno – neprojela jsem. Velké díky náleží sousedovi, který na druhé zazvonění ochotně nazul pohorky, zazipoval bundu a vyrazil na neplacenou rozcvičku. Mně bylo za volantem fajn, možná až příliš teplo z nadbytku nevědomí, zda se na ledu vozítko pohne dál. Posunulo se, díky bohu, po dvou minutách intenzivního houpání zpředu dozadu. Ještě jednou, díky Michale *

————————–

Edit 20/12/2010

Řetězy naježeny * Ty na dekoraci stromku nemyslím.

————————–

Edit 17/12/2010 – během dneška do výbavy cestovatele přibylo:

  • fialová bankovka pro prvního majitele traktoru s pluhem, který bude ochoten prohrnout cestu k chalupě;
  • v mrazáku čekající základ na rybí polévku a hlavní chod;
  • ten malinký pomocník při zamrzajícím zámku;
  • ochota a touha svézt nějakého stopaře;
  • kupónek na jednu kávu k druhé zdarma na McD´s v Lokti na D1 exit 66.

————————–

Chystám se. Přípravy jsou nečekaně zdlouhavé a precizní. Zdravý rozum káže:

  • plavky nechat doma;
  • připravit se na nejhorší zimu – po vzoru hadů střádat svou sumu efektivních teplot již několik týdnů na dohled;
  • do auta přibalit štěrk, lopatu, kanystr kapaliny do ostřikovačů i tu malinkou záležitost na rozmrazení zámků;
  • nezaleknout se prvních nesnázů a smutkózní kamarády vykopnout cestou;
  • těšit se na Ježíška, třeba přijde;
  • začít topit ihned, jakmile to bude možné;
  • popřát liškám dobrou noc, možná mi to časem oplatí;
  • neplýtvat vodou, silami ani dřevem;
  • štípat, řezat a radovat se z odvedeného díla;
  • nedoufat, nepřemýšlet, ale hledat – http://www.geocaching.com;
  • prostě si ty Vánoce užít, jsou vlastně jen jednou za rok.

Zimní výbava už se začíná klubat *

Třetí adventní

Sříbrná neděle je ve znamení protikladů. Akce střídá klid, ticho burácení tónů, pohyb ustrnutí, černá bílou, horko chlad a smutek smích. Pozná se v tom každý, nenajde nikdo. Jsem v mezičase.

V mezidobí mezi začátkem a koncem, růstem a sklizní, dnem a nocí, hroznem a tekutým vínem. Jediná jistota, kterou mám, je že auta stojí, vlaky jedou. Pokud tedy nenastane absolutní anarchie v dopravě *

Brusle na čtyři

Nepátrám po křížovkářském pojmenování botiček s ostřím, přemýšlím jen o zimní výbavě pro psa. „Nejbližší přátelé člověka“ mají dnes skoro všechno – kadeřnické salony, vlastní pekařství, oči-i-rozum-odrazující oblečky a dečky, diskrétní zastřihovače drápků i soukromé psychology.

Brusle pro Julku však nikdo zatím nevymyslel * Možná budou časem třeba…

Vypečená sobota

Začalo to ukrutně, skončilo to dokonale. České dráhy můžou bambilionkrát opakovat krásný slogan „auta stojí, vlaky jedou“, jen… Nesmí mrznout! Pak stávkují i prostředky na kolejích. Stalo se.

Dorazit do místa konání hromadného vánočního pečení se mi však díky ochotě a dobré vůli majitele vozidla, čtyřnohého spáče, řidiče metra a následně i tramvaje, podařilo včas.

Po šesti hodinách matlání, šoulání, koulení, válení, podsypávání, vypichování, shánění, pobíhání po Žižkově od večerky k večerce, slepování, ochutnávání, pití neodolatelného svařáku, povídání, mávání na zvědavé kolemjdoucí a nasávání vánoční atmosféry, odbíhám na vlak s krabicí plnou sladkého potěšení. Tohle cukroví bude díky časovému limitu do odjezdu soupravy ze sedmého „J“ nástupiště ještě dlouho přetřesené a skrze parádně prožitý čas v milé společnosti ještě dlouho alespoň slovně přetřásané. V konečném výsledku tedy zasloužené. Snad bude chutnat.