Věta v nadpisu zamyšlení se zapíše společně s řadou dalších legendárních proslovů natrvalo do mé mysli. Společnosti jí bude dělat
- To na tobě doschne! (pondělní ranní odchod do školy v jediných vypraných džínách)
- Olouši! (náš horský zimní kamarád)
- Buflíni, nazdar!
- Ananas? Fuj!
- Každý pracuje tak rychle, jak mu to vyhovuje.
- I malý gin je víc než pouhá slova.
- Bobane, plivaj!
Aktuální výplod momentální touhy vyjádřit se vznikl, stejně jako většina výše uvedených, v poměrně vypjaté situaci. Laskavý čtenář zavře oči a představí si moment, kdy je shrabáno 156 kop listí, složeno na několik obrovských hromad, na rukou se klube minimálně 5 mozolů a přes oblast, která je lístku-prostá, přejede s vozíkem záškodník, který za sebou zanechává viditelnou a hlavně hrabatelnou výraznou stopu. V ten okamžik mě napadlo jediné: „Zabít!“ Maminko, neboj, to bych nikdy neudělala. Nicméně, zápis do rodinné knihy proslavených vět jsi si vysloužila. Jen dál a houšť!