Pozdní sběr k použití

Do civilizace jsem si kromě promáčených pohorek, úvah o záludné úmrtnosti malých hlodavců a jednoho přisátého klíštěte přivezla jako prémii pár hrstí borůvek. Ano, ještě byly a zřejmě jsou a budou. Nezmírající fialové kuličky.

No, vlastně úplně nesmrtelné asi nejsou… Ty mnou sesbírané už asi vydechly naposled. Nicméně  poslední rozloučení bylo sladké, tvarohové a bez deště.

Bobule reinkarnovaly do borůvkového tvarohového koláče. Právě vyplul z trouby. Za recept díky na jih Čech * Mimochodem, pozorný hledač najde na plechu i pár zapomenutých 4/lístků.

Základ pro šípkovou omáčku

Maso z divokého čuníka si vybranou společnost zaslouží. Zřejmě proto mám právě na kuchyňské lince dvě sklenky šípkové zavařeniny. Jak na ni?

Moc velká bojovka to není, stačí jen snůška odvahy při sběru, krapet trpělivosti při domácí úpravě a na pasírování (díky snovému dodavateli svých gastrotechnologií)  dostatek síly v rukách. Nápověda je zde:

Šípky očistíme a odbubáčkujeme, zalijeme vodou a pomalinku rozvařujeme. Až jsou skutečně naměkko, prolisujeme je skrz cedník, abychom odstranila zrníčka a slupky, zůstane jen hlaďoučká dužina. K 1 kg šípkové směsi přidáme 1/2 kg cukru. Provaříme, dáme do čistých a nahřátých sklenek a zavaříme. Osobně preferuji variantu zaváření v troubě. Nastavím ji na 90 stupňů, sklenky s pokladem dám do vyššího pekáčku tak, aby se nedotýkaly, a do 1/2 je zaleju vroucí vodou. Proces mi tak v této fázi zajistí 50 minut klidu na očistu kuchyně a přečtení včerejších novin.

Četbu Hrabalových novel sice v mezičase nestíhám, nicméně myšlenkou a vzpomínkou ho obdaruji. Teď už jen ulovit to maso…