Archive for Září, 2010

Pozdní sběr k použití

Do civilizace jsem si kromě promáčených pohorek, úvah o záludné úmrtnosti malých hlodavců a jednoho přisátého klíštěte přivezla jako prémii pár hrstí borůvek. Ano, ještě byly a zřejmě jsou a budou. Nezmírající fialové kuličky.

No, vlastně úplně nesmrtelné asi nejsou… Ty mnou sesbírané už asi vydechly naposled. Nicméně  poslední rozloučení bylo sladké, tvarohové a bez deště.

Bobule reinkarnovaly do borůvkového tvarohového koláče. Právě vyplul z trouby. Za recept díky na jih Čech * Mimochodem, pozorný hledač najde na plechu i pár zapomenutých 4/lístků.

 

Neuvěřitelně pravidelný zub času?

 

Základ pro šípkovou omáčku

Maso z divokého čuníka si vybranou společnost zaslouží. Zřejmě proto mám právě na kuchyňské lince dvě sklenky šípkové zavařeniny. Jak na ni?

Moc velká bojovka to není, stačí jen snůška odvahy při sběru, krapet trpělivosti při domácí úpravě a na pasírování (díky snovému dodavateli svých gastrotechnologií)  dostatek síly v rukách. Nápověda je zde:

Šípky očistíme a odbubáčkujeme, zalijeme vodou a pomalinku rozvařujeme. Až jsou skutečně naměkko, prolisujeme je skrz cedník, abychom odstranila zrníčka a slupky, zůstane jen hlaďoučká dužina. K 1 kg šípkové směsi přidáme 1/2 kg cukru. Provaříme, dáme do čistých a nahřátých sklenek a zavaříme. Osobně preferuji variantu zaváření v troubě. Nastavím ji na 90 stupňů, sklenky s pokladem dám do vyššího pekáčku tak, aby se nedotýkaly, a do 1/2 je zaleju vroucí vodou. Proces mi tak v této fázi zajistí 50 minut klidu na očistu kuchyně a přečtení včerejších novin.

Četbu Hrabalových novel sice v mezičase nestíhám, nicméně myšlenkou a vzpomínkou ho obdaruji. Teď už jen ulovit to maso…

 

Až se zima zeptá

Až se mě zima zeptá, co jsem dělala na podzim, ukážu jí svoje ruce, dvě sklenice ostružinové marmelády a dávku šípkové zavařeniny.

Až budu přemýšlet, čím je nutné dovybavit návarskou lékárnu, musím si vzpomenout na ostrou pinzetu, ničím jiným trny z prstů nevytáhnu.

Až se mě zima zeptá, zda jsem nezahálela, nabídnu jí sušené švestky, pražená dýňová semínka a houbičky naložené ve sladkokyselém nálevu.

Až se mi zítra v kanceláři budou všichni na sto honů vyhýbat, nebudu jim lhát, že chraptím z nadmíry mluvení. Mimo civilizaci se sice mlčí, ale o to víc se děje.

Takže nepromluvím, ale tím víc si medím. 

 

Práce mistra II

Komentáře netřeba *

 

Pár dnů

Pár dnů plných cestování, deště, práce, jídla, ranních procházek, cizích slovíček, přechutnávek, setkání, špeclí či špeclů (kdo ví), hudby a rukou na volantu je za mnou.

Víkend plný cestování, deště (kéž ne), práce, jídla, ranních procházek, cizích slovíček, přechutnávek, setkání, špeclí či špeclů (kdo ví), hudby a rukou na volantu  pohody je snad přede mnou.

Špatné zprávy a nemilá P(F)otkání házím za hlavu, ozvěte se prosím nejdříve v pondělí.

 

Guláš navařen

Komentáře netřeba, postačí snad stručné: Přišel, uvařil (popil), snědl *

 

Za velkým vozem

Při nočních jízdách z jihu auto menších osobních rozměrů na silnici nepotkám. V první čtvrtině cesty vlastně nezahlédnu v pohybu vůbec nic, kromě zajíců, lišek, lasiček, srnek, ježků a civilizovaných koček. Ukázněně blýskají okem a s respektem se mi nevrhají pod kola. Díky. Mraky dnes někdo z oblohy pečlivě zametl, nešlo si nevšimnout, že i na nebi vládne velký vůz a neomylně mi ukazuje směr, jakým mám jet. 

Nešlo dospat. Než napůl dřímat, šmodrchat se s provázky vlastního nevědomí a vymýšlet hlouposti, bylo lepší vydat se na cestu.

“Víkend v Návarech jsi měla myslím pěkný.” Ano, mami, sluníčko svou společností nešetřilo, borůvek jsou stále záplavy, houby shovívavě ukryly své kloboučky z mého dohledu, paní kavárnice byla pohostinná a usměvavá jako vždy a loupežníci si zřejmě našli dostatek jiných objektů svého zájmu.