Terapie slunečnicí

Dárce světla a tepla se s koncem letních prázdnin ukryl za neprostupnou, nepřístupnou a nesympatickou duchnu mračících se obranářů. Možná chce ulehčit dětem návrat do škol tím, že je nebude provokovat svými paprsky a svádět jejich pozornost k všemu ostatnímu než jsou řádky v učebnicích. Každopádně, slunko se nám schovalo. Nastal čas, kdy je pro zachování alespoň nějaké vnitřní harmonie, potřeba chystat si cíleně v průběhu dne drobné radosti, které vychýlí ručičku barometru vlastní nálady do pozitivnější části stupnice.

Přišel čas pro záchranný kruh číslo 1 – seznamte se, moje slunečnice *

Mimochodem, čím více kladně vychýlených ukazovátek náladometru, tím lépe, tedy koukejte se kochat se mnou *

Monotematicky pavoučí

„Skoro každý pátý člověk má z pavouků hrůzu, asi každý třetí pavouky „nemusí“. Proč?“ dočítám se na síti sítí sama toho času v jiných sítích zamotána. Nejsem „každý třetí“, pavouky totiž můžu, tím spíš, pokud mají svoje obydlí zalité ranním slunkem.

Na pohled

Hledá se kočka

Ne, nebyla právě vyhlášena místní soutěž krásy. Hledá se opravdu kočka – mlsné to, čtyřnohé, okožíškované stvoření, které nechalo dvě malá bezradná stvoření toulat se návarskou hlavní třídou. Jedno je celé černé, druhé bílo rezaté, obě jsou ale smutná a ustýskaná.

Haló, paní mámo, kdepak se touláte?

 

Edit 5.10.2010: Přišlo koťátko, černobílé s mourovatou hlavičkou do Bažantní, tentokrát dostalo misku s mlíčkem, haloo, paní mámo, kde se touláte.