Každému, co jeho jest.

Namlsána pátečním večerem, čekala jsem další dny při postupu lesem trošku lepší nadílku. Ježíšek ale nepřišel, a tak jsme při toulkách zelení potkávaly jen samé výstavní kousky. Třeba byly jedlé.

Empirické ověření snášenlivosti žaludku jsem ale při pohledu na krásky zavrhla, do světa tak můžu vytrubovat nečekanou novinu: „Žiju.“