Archive for Květen, 2010

Zápisník zeleného zpravodaje

Jak se to říká? Památník napoví: “Málokdy se ti podaří po týchž cestách kráčeti v životě ještě jednou. Do stejné řeky nevstoupíš dvakrát?”
Vím, je to myšleno obrazně. A protože zakázané ovoce chutná nejvíce… Vracím se a vracím se ráda a pokud mi síly budou stačit, chci a budu se vracet na místa mládí, dospívání, zralosti a postupného přicházejícího pověstného stáří.

I Jaro zraje. Nejdříve nás vytahuje slunce prvními paprsky na procházky, tu a tam vystrkuje travička svá první dítka, stromečky si „přidávají” jak pamatuji na slova své babičky, pupeny na stromech se mění v květy, listy. A teď – konec května je zeleň v plné síle. Zelená hýří svou paletou odstínů – od nejsvětlejší, po temně zelenou.

O ta krásná místa se s Vámi ráda podělím, jsou to nejen místa má, ale i místa mládí mého současného průvodce. Těšte se, už mám v hlavě další kapitolu vyprávění i fotodokumentace.

 

Pražský pel-mel, aneb škoda chodit do kina

 

Óda na kopřivy

 

Je máj, lásky čas. Prší, je chladno, v zahrádce řádí slimáci, hlemýždi, sazeničky zeleniny se spíš ztrácejí než rostou a to je prý: “Studený máj , v stodole ráj.” Nějak to nechápu… Zvednu hlavu od záhonku, kde je velké nic a vida, u souseda v sadu zeleno, vzrostlo, bují pěkně kopřivy. Zelené, mlaďounké, radost pohledět. Běžím pro košík a trhám a trhám – ruka pálí, přehazuji košík do druhé ruky a znovu se vrhám na úrodu bez práce.

PTÁTE SE CO S TÍM?

Ani rostliny, vzácný to materiálek neperu, dám do hrnce, spařím horkou vodou, nechám ještě přejít varem, přiklopím a nechám měknout. Vezmu tyčový mixér, pár otoček, směs plním do misek a šup do mrazáku. A jak použít špenát? To už každý ví…

Mladé rostlinky se brzy zjara dávají do nádivky, různých salátů, po celý rok se spařené listy pijí jako čaj.

Na místo činu jsem se vrátila ještě zpět, a sice zbyly tam ještě, i větší, trhám znovu, jsem jak smyslu zbavená. Namáčím do kýble, přikryji a budu čekat. Nálev pěkně zkvasí a budu zalévat to, co mi snad za 4 neděle vyroste. Sice slyším sousedku jak na mě volá: “Lído, tys zase zalévala”, ale větříček odér za chvíli rozfouká a kafíčko bude chutnat oběma.

A že je to rostlina léčivá i bez vaření a namáčení? Přesvědčte se dalším čtením.

Jednou mi říkal jeden blízký člověk, raději nebudu jmenovat, jistě se v tom pozná, že měl nemocnou manželku. Jeli spolu na výlet, u kopřivoviště zastavil, natrhal kytici, a kopřivami dal pěkně pětadvacet na pamětnou nemoci! A pomohlo to! Měli sice chvíli tichou domácnost, ale manželství vydrželo 45 let.

Co dodat?

Nedělejme okolo svých domů jen anglické trávníky! Nechme žít a množit se i kopřivu obyčejnou domáci, dvoudomou, žahavku.

 

Kopřivy v Košíku

Nedělní den proběhl pod patronátem písmene “K“.

Vyrazili jsme do Košíku, Kde jsme se místo Klábosení pilně  věnovali Kutání, Klácení a celKovému velebení pozemKu. Došlo i na sběr zahradních výrostKů, tedy Kopřiv. Kvo KvoK se promenádovaly pyšně po návsi. Pilná SousedKa paK předvedla ve společnosti Kočičí tlupy zručně vysvléKnutí KrálíKa.  

Nebo to bylo jinaK? NějaKé poznámKy?

Pravda pravdoucí, studený máj, v mrazáku ráj. Kopřivám se daří i bez skleníku, jdu na samosběr, pravá ruka pálí, přehazuji košík, trhám levou. Než jsem dojela domů, podělila jsem se o zelené jarní zlato se švagrem, rád vaří pro vnoučata. Kopřivy spařím, rozmixuji, přidám čerstvá vejce a i ten králíček již voní. Dobrou chuť netřeba dodávat.

 

Stěhování národů

V pátek a sobotu se transportní vozy v návarském okolí opravdu nezastavily. Převáželo se leccos – krávy na valníku, kulatina, sudy piva, zmrzlá voda na dřívku ve společnosti vtíravé melodie vyluzované z reproduktoru žlutého autíčka, a v neposlední řadě ryby.  Byl to lomoz a hluk, lépe vyměnit ho za klid a vážnost majestátného kláštera. Díky fotografovi. 

 

Víkend p(i)lný…

  • sluníčka,
  • práce,
  • toulání se,
  • chřestu,
  • povídání,
  • plevele,
  • spánku,
  • luštění a hádání,
  • vymýšlení,
  • vůní a zvuků,
  • nečekaných – ale tím milejších – návštěvníků,
  • smůly (škumpové),
  • benzínu (natural 95),
  • maminčiných obědů – bramboračky (měl sis ji nechat zředit :) a  koprovky,
  • čekání a dočkávání.