Archive for Duben, 2010

Nebe, peklo, ráj

Proč tak prapodivný název příspěvku, když nikde v Návarech nepotkáte anděly, čerty či slasti čekající na poutníky vstupující do bran edenu?

Protože proto:

  • N jako Nebe značí Nádheru při pohledu do koruny javoru, Náladu s pohledem na západ slunce, Naději v čekání na Nové ráno.
  • N jako Nebe znamená taky Nadšení při zdaru díla a Nezřízenost při veškerém plánování, protože Náhoda zdejšímu kraji vládne.
  • Peklo je, když někdo cokoli slíbí a nesplní to, přijde – nepřijde, rozdělá – nedodělá, zapeklitě obhajuje nedodělky. Naštěstí je v menšině.
  • Ráj přichází s JÁRem (jarem), voní, chutná, oko potěší, uši nasytí. To se tady naplní absolutně. Jen by nemuselo platit, že jaro je myší rumRÁJ.
 

Od našeho zvláštního zpravodaje, aneb přímo z boje

“Vse ok. Zitra zednici. Tece tepla voda. Jupiii”

Je třeba něco dodávat? Je. Jupííí *

 

Se slunkem v zádech

Předpověď počasí klapla do posledního dechu, dělníci nezatoužili o víkendu dohánět svou páteční absenci, Julka prahla po procházce a pohorky se těšily na vyvenčení. Vyrazily jsme.

Krásný den v té nejlepší společnosti. Slunko nás takticky nespouštělo z očí, ťuhýci z doslechu a jarní vzduch z dosahu.

 

Aprílové Návary

Pršelo, sněžilo, mžilo, fučelo, svílilo slunko, mrzlo, mrholilo – jednoznačně aprílové počasí ve své naprosto nejlepší  formě. Na záhonech raší první rostlinky (ano, česnek domácí), po polích peláší jeden zajda za druhým, zlatice tu narozdíl od zbytku světa ještě nekvete, zato blatouch v potoce se už činí, ťuhýk na větvi vesele pozpěvuje, psisko se slastně oblizuje nad jablečnou svačinkou. Jen ty sněhové závěje v příkopech podél cest už by se mohly odporoučet.

Ještě, že kavárna v nové Bystřici nabízí promrzlým poutníkům cestou z dřevobranní šálek teplého nápoje a milý úsměv. Jen radu, jak odstranit smůlu z přístrojové desky jsem musela vyprosit od maminky. Ještě zbývá ji uskutečnit *

 

Výlet za vůní česneku

Za devatero řekami a devatero horami může ležet ledaccos. Místo, kam jsme vyrazili  na Velikonoční pondělí, je co by kamenem dohodil od 21. základny taktického letectva, na dohled polabské tepelné elektrárně, kousek od města perníků a asi hodinku jízdy na východ od Říčan.

“První písemná zpráva o obci pochází z roku 1352. Nachází v nadmořské výšce 252 metrů. Na území žije 105 obyvatel,” hlásí pyšně vyhledávač po zadání jména vesnice. Mají tu sbor dobrovolných hasičů, za okny truhlíky s jarní výzdobou, kontejnery na tříděný odpad, hospodu u hlavní silnice a kostel s vytlučenými okny.  Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hřiště a další sportoviště. Dále bychom v obci našli knihovnu, kostel a hřbitov. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci,” chlubí se opět stránky sítě sítí a mně nezbývá než uvěřit. O plyn jsem dnes jen zakopla – byl v bombě.

Vzduch tu voní opadanými jablky, rašící trávou, rozkvetlou zlaticí, sousedovými slepicemi a starým senem. Zahrada je luxusně zpustlá, ale o to bohatší na milá překvapení. Šéfové kuchyní běhají v Praze pro medvědí česnek na tajná místa na Petříně, já ho vykopávám do truhlíku s klidným svědomím, že ho ještě spousta v záhonech – nezáhonech zbyde. Julka okusuje vše, co potká a lebedí si ve svobodě.

Spousta drobností vypovídá o povaze, zálibách a životě původního majitele. Skládám mozaiku jeho dnů, prohlížím staré fotografie, sbírku pohřebních oznámení a vánočních pohledů, zírám na výtvarné zdobení konírny, udivuje mě kompletní výbava pro vyslání pašíka na onen svět, děsím se zchátralosti.

  • S jako seno, smutek, střecha se spoustou děr, s háčkem jako všudepřítomná škumpa
  • T jako tráva, traktor, trakař
  • A jako angrešt
  • R jako rekonstrukce, ruina
  • K jako koně, králíci a kohouti
  • O jako ovoce, obloha, obnova?, okapy chybějící
  • Č jako člověk, česnek * mlask
 

Křivolaké cesty velikonoční

Párou Prahou podruhé. Tentokrát s jarní náladou, slunečným počasím, vítáním Velikonoc, davy lidí, jaterníkem podléškou a milou návštěvou.

 

Velikonoce

Kéž jsou fajn *

jeden a jedna