Archive for Březen, 2010

Cesta dolů

Nahoru na horu nás vynesla lanovka. Pro někoho to bylo poprvé, ostatně stejně jako premiérový pobyt v kině. Nestandardní prázniny :)

 

Darmodějně deštivé psaní

Prší, prší a prší. To jsou tedy prázdniny. Propršené.

Psa by lidumil ven nevyhnal. Ostatně, on by se očividně ani nedal.

Výhody nicméně nacházím.

  • dost toho přečtu,
  • dost toho uplavu,
  • našla jsem kamarády do deště (viz foto výše),
  • na lyžích stejně zvládnu pobýt jen tak dlouho, že mě kolena nebolí a modřiny tomu odpovídají,
  • užívám si poslech Darmoděje,
  • ověřuju si, že “nejsem z cukru, ze soli”,
  • prostě prázdninujeme *
 

Máme se JJJJ

Přišel prázdnin čas. Sice krátkých, ale o to příjemnějších. Hory, zatím bez lyžování, s deštěm, ale zato s kulturou, historií dávnou i čerstvější.

  • Julka
  • Josefov
  • Jilemnice
  • Jan z Nepomuku

Jo Jo Jo Jo

Je možné, že všude slunko svítí a jen tady nebe pláče?

 

Ještě chvilku…

… a vykvetu*

 

“Příští týden tu bude jaro,”

“Příští týden tu bude jaro,” uvítal mě ve vesnici řečný soused. Překvapil mě. Rozhlédla jsem se kolem a představu rozkvetlých sneženek, rašicích pupenů zlatice a cvrlikajících ťuhýků na návarském plácku jsem zase rychle uklidila do přihrádky NEMOŽNÉ. Zatímco střední a vlastně i jižní Čechy jsou skoro sněhuprosté, tenhle konec světa by třebas běžkařské závody mohl zásobovat bílým zlatem i v dubnu. 

A najdou se i tací, kteří si to vyloženě užívají. Můry. Jaro na ně.

 

Klíčová revoluce

Sobotní ráno. Kousek po sedmé potkávám na Staroměstském náměstí leda tak metaře a zbloudilou cyklistku. To je dobře, o davy rozhodně nestojím.

Je tu ticho, svěží a větrný klid. Skoro tomu pracantovi s koštětem závidím, že vykonává své poslání v takové atmosféře.

 

Mířím ale kousek dál, na náměstí Franze Kafky. Napínám uši, zda zaslechnu jemný cinkot. Nic. Jen vítr honí odpadky v prázdném podloubí. Klíče tu necinkají.

Necinkají, jen bezhlučně visí. Podle oficiální tiskové zprávy je jich o jeden více než 85.740. Musela to být celkem dřina každý jediný na příslušný háček zavěsit. Klobouk dolů.

“Klíčová socha má podobu slova „Revoluce”, jehož písmena jsou tvořena těmito fonty: Počáteční velké R: z novin – dobové Rudé právo, velké E – z tehdejšího toaletního papíru, malé v – z vaty, velké O – z obalu žvýkačky Pedro, velké L – z reklamy pana Vajíčka, velké U – z tuzexového poukazu (bonu), velké C – z loga cestovní kanceláře, velké E – z komunistické legitimace.” píše se na webu http://klicovasocha.cz. 

Necinká, ale přesto zaujme. Nemluví, ale přesto vypovídá. Bortí se, ale není zhroucená. Revoluce, která drtí samu sebe. Klíček po klíčku na náměstí pojmenovaném po Kafkovi. Zapadl klíč do Zámku? Konala se nějaká Proměna? Nastal od roku 1989 dostatečně obrodný Proces?