Archive for Leden, 2010

Zapito jest

Tobiášku, hodně zdraví! Zapito, oslaveno, zahráno. Proč to “člověče” neustále prohrávám?

 

Černobílá, bíločerná

Černá jako saze, bílá jako sníh. Která je co? Která je která? *

 

Zachytit vločku

Venku se vesele lední, nelze tedy čekat, že výhled z okna se bude tvářit jinak. Z nebe se chumlá * chumlá a chumlá. Leden jak má být.

“Silné sněžení ochromilo dopravu v Česku.” Toť věta, kterou slýcháme z rádia denodenně. Není to špatně, naopak, k této roční době to prostě patří. Stejně jako k létu koupání v rybníce a k podzimu sbírání hub.

Jen ty vločky jsou letos nějak neposedné. Chytám je do sítí, s bleskem i bez něj, zuby klepou o sebe, husí kůže naskakuje. Výsledek? Bída převeliká.

Jak polapit vločku sněhu? Jak ji při tom neroztát?

 

Návary, třeste se

Návary třeste se, včera přišel na svět další človíček, který bude na jih Čech jezdit. Kdypak se Tobiáš Michael poprvé potká s liškou, nakrmí labutě na návarském rybníku nebo najde prvního pravého hříbka?         

 

Dnešní den

 

Je mi 60 a půl, …

Je mi 60 a půl, někoho čeká 30, máme chalupu a máme to tam rádi.

Vždy když jedu domů, ať už odkukoliv, vrátim se sem, co doma? Je vše tak, jak chci, samozřejmě v pořádku? Pracuji nadoraz, bude se to líbit? Nebo zase ta známá věta? Po boji je každý králem.

Ale jsem optimista. Dnes špatmě, ale za chvíli to uzraje. Ráno moudřejší večera. Právě tak vznikly tyto fotky.

Mračna?  Vítr je odvane a bude zase fajn. Je mi přesně 60 a půl a někomu bude a miluje to tu – 30.

 

Dvacet centimetrů veselí

I ve středních Čechách nachumlalo. Sníh padal z nebe tak dlouho a vytrvale, až nešlo odolat jeho volání a vytáhli jsme ze sklepa běžky. Je ho minimálně dvacet čísel * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Největší radost z bohaté nadílky měla rozhodně čtyřnohá kamarádka. Ač nevyfasovala lyže, hůlky ani anorak, radovala se ze sněhu jako malá. Malá velká Julka.

Nic se nemá přehánět. Ani náš výlet nebyla nikterak náročný či dlouhý, o to víc příjemný a veselý. Pes nořil hlavu až po uši do sněhu, klouzal se po bříšku, odstrkával zadníma nohama, čenichal v zaječích stopách a nakonec usnul v hospodě pod stolem. U Sejků se nám líbilo.

Sjezd z Hrusic mě stál jeden těžko obhajitelný pád a dvě modřiny. Teď, v teple u hořícího krbu se tomu můžu jen smát. A směju…

 

Teplíčko

Když se hlava v smutcích koupe,

bytí dolů – vzhůru houpe,

nedaří se, co by mělo,

slunko, kde ses zapomnělo?

 

Pak ten, kdo má za ušima,

ví: “Tu nepomůže zima,

prášky, rum či úpis z pekla…”

Postačí jen krapet tepla *

Kdo chce být jist všemi pády,

přidá kousek čokolády.

Vždyť i chytrá Wiki praví:

“V čokoládě, v té je zdraví.”

 

Železná lady

Došlo dnes na tvarohovou bábovku. Došlo…? Vlastně dopeklo.

Více k nalezení zde

Vláčná tvarohová bábovka

  • 200 g změklého másla 
  • 250 g měkkého tvarohu
  • 250 g moučkového cukru
  • 30 g vanilkového cukru (nejlépe domácí výroby)
  • 4 středně velká vejce (případně 5 menších)
  • 300 g polohrubé mouky
  • 2 lžíce strouhané citronové kůry
  • 1 prášek do pečiva
  • tuk a jemná strouhanka na vymazání formy

Máslo, tvaroh a vejce vyndejte v dostatečném předstihu z lednice tak, aby v době zpracování měly všechny suroviny pokojovou teplotu. Oddělte bílky od žloutků. Žloutky utřete společně s oběma cukry do pěny. Přimíchejte k nim změklé máslo a ještě chvíli třete, aby se suroviny spojily. Pak přidejte tvaroh smíchaný s citronovou kůrou a ještě krátce třete. Do jiné nádoby prosejte mouku promíchanou s práškem do pečiva. Zvlášť vyšlehejte bílky do sněhu. Předehřejte troubu na 150 °C. Formu pečlivě vymažte máslem a vysypte strouhankou. Mouku přimíchejte do směsi z másla a tvarohu a opatrně po lžících zapracujte sníh. Těsto vlijte do připravené formy a vložte do předehřáté trouby. Přibližně po 50 minutách troubu vypněte. Asi 20 minut bábovku nechte ve vypnuté troubě. Poté ji vyndejte, objeďte okraje nožem, aby se obsah uvolnil, a vyklopte bábovku na talíř.

Dnes poprvé jsem ale pekla v železné formě. Nečekané, nechtěné a žádoucí. Už nikdy jinak *

Chutnala?

 

V říši za zrcadlem

Fotografický aparát občas zachytí i jevy nežádoucí. Autor snímku obvykle netouží být  přichycen přímo při činu. Semtam se to ale stejně povede, bohužel.

Za zrcadlem bez odlesku bývá příjemně. Bez odlesku… I čtyřnohá blondýna o tom ví své.