Category Archives: Praha

Víkend s teroristou

Posted on by

Blikej! Zpomal! Připoutej se! Doplň nádrž! Zavři dveře! Poslouchej dopravní zpravodajství! Nepřibližuj se tolik k tomu autu! Nepřejížděj bílou čáru! Couvej opatrně! Necouvej vůbec! Sešlápni brzdu!

Vykřičníků milion, kilometrů také tak, příjemných zážitků přehršel a podivných pohledů nápodobně. Pár dní s infinity. S usurpátorem, co je několikrát chytřejší než já. A navíc i lépe vypadá. Uf!

Shrnuto a podtrženo. Strávili jsme spolu 68 hodin (včetně oboustranného spánku), ujeli 800 km, spotřebovali 68 litrů nafty, množství výfukových plynů raději nechci ani tušit. Maximální dosaženou rychlostí není záhodno se chlubit, nejpomaleji jsme jeli v koloně kdesi u 4kol. Navštívili jsme Moravu (Brno, Těšany) i Čechy (Praha, Říčany, Mnichovice, Návary), parkovali na chodníku, na trávě i vyasfaltovaném obřím parkovišti (Ikea, Brno). Kolikrát na mě křičel, tůtal nebo huboval lépe nepočítat.

Povelů umí tyran spoustu, jeden mu ale ve slovníku chybí: Nenechávej mě tu samotného*

Vypečená sobota

Posted on by

Začalo to ukrutně, skončilo to dokonale. České dráhy můžou bambilionkrát opakovat krásný slogan „auta stojí, vlaky jedou“, jen… Nesmí mrznout! Pak stávkují i prostředky na kolejích. Stalo se.

Dorazit do místa konání hromadného vánočního pečení se mi však díky ochotě a dobré vůli majitele vozidla, čtyřnohého spáče, řidiče metra a následně i tramvaje, podařilo včas.

Po šesti hodinách matlání, šoulání, koulení, válení, podsypávání, vypichování, shánění, pobíhání po Žižkově od večerky k večerce, slepování, ochutnávání, pití neodolatelného svařáku, povídání, mávání na zvědavé kolemjdoucí a nasávání vánoční atmosféry, odbíhám na vlak s krabicí plnou sladkého potěšení. Tohle cukroví bude díky časovému limitu do odjezdu soupravy ze sedmého „J“ nástupiště ještě dlouho přetřesené a skrze parádně prožitý čas v milé společnosti ještě dlouho alespoň slovně přetřásané. V konečném výsledku tedy zasloužené. Snad bude chutnat.

Křivolaké cesty velikonoční

Posted on by

Párou Prahou podruhé. Tentokrát s jarní náladou, slunečným počasím, vítáním Velikonoc, davy lidí, jaterníkem podléškou a milou návštěvou.

Klíčová revoluce

Posted on by

Sobotní ráno. Kousek po sedmé potkávám na Staroměstském náměstí leda tak metaře a zbloudilou cyklistku. To je dobře, o davy rozhodně nestojím.

Je tu ticho, svěží a větrný klid. Skoro tomu pracantovi s koštětem závidím, že vykonává své poslání v takové atmosféře.

 

Mířím ale kousek dál, na náměstí Franze Kafky. Napínám uši, zda zaslechnu jemný cinkot. Nic. Jen vítr honí odpadky v prázdném podloubí. Klíče tu necinkají.

Necinkají, jen bezhlučně visí. Podle oficiální tiskové zprávy je jich o jeden více než 85.740. Musela to být celkem dřina každý jediný na příslušný háček zavěsit. Klobouk dolů.

„Klíčová socha má podobu slova „Revoluce“, jehož písmena jsou tvořena těmito fonty: Počáteční velké R: z novin – dobové Rudé právo, velké E – z tehdejšího toaletního papíru, malé v – z vaty, velké O – z obalu žvýkačky Pedro, velké L – z reklamy pana Vajíčka, velké U – z tuzexového poukazu (bonu), velké C – z loga cestovní kanceláře, velké E – z komunistické legitimace.“ píše se na webu http://klicovasocha.cz. 

Necinká, ale přesto zaujme. Nemluví, ale přesto vypovídá. Bortí se, ale není zhroucená. Revoluce, která drtí samu sebe. Klíček po klíčku na náměstí pojmenovaném po Kafkovi. Zapadl klíč do Zámku? Konala se nějaká Proměna? Nastal od roku 1989 dostatečně obrodný Proces?

Kavárenský kvíz

Posted on by

„Jaký pán, takový pes“, říká se. Směle tvrdím, že to platí. Alespoň z pohledu mého půl-panování.  Julka se očividně v mně libých podnicích cítí jako ryba ve vodě. Takže, hádej, hádej, čtenáři, kde byla okem fotografa zachycena?

Následuje i malá nápověda…

  1. První dvě fotografie z jednoho místa jsou. Obsluha nadmíru milá, prostředí nekuřácké, divadlo Minor na dostřel.
  2. Třetí fotka se urodila skoro tam, kde započal pochod studentů 17. listopadu 1989. Kavárna se podle toho zřejmě i jmenuje.
  3. Poslední snímek  je z podniku, který navštěvujeme nadměrně často. Podlaha je stále stejná * obsluha obvykle jiná, obvykle obvyklá, nemusí se ptát, co si dáme. Na vlak blízko, co by kamenem dohodil a ledovku vyškrábal.

Nápovědy tedy dost. Název alespoň jednoho navštíveného místa = máme výherce kvízu. Takže?