Nejdřív práce, potom zábava

Ale, bábi, máš pro mě nějakou práci?

Bábi, půjdeme už hrabat listí?

Bábi, budeme konečně pálit?

No tak, půjdeme už něco dělat?

Jistěže na práci došlo. Stejně tak bylo ale nutné kompenzovat ji hrou, nejlépe na čerstvém vzduch. To se hned tváře městské bledule začervenaly, pusa roztáhla od ucha k uchu, v očích se vylouplo tisíc rarachů. Praktik se prohýbal ve vlnách, plul plnou parou vpřed před piráty, vyklápěl živý náklad do kopřiv; baba poletovala z jednoho lupínka na druhého; výstup na posed se proměnil ve zdolání velehory; všechny překážky na cestě bylo nutno z lesní cesty pro hladký průchod řádně odstranit.

Ánmejířp atobos *

Pomocníci nejmenší

Malí vzrůstem, velcí šikovností, pílí a zápalem.

Střípky z posledních dnů

Každý den se skládá z minut, okamžiků a událostí jako mozaika. Zvládne být poutavá, černobílá, úchvatná, pokažená, pestrá, nudná i strhující. Čím pečlivěji si ji poskládáme, čím různorodější jsou její částečky,  jak nám okolnosti umožní, osud nadělí a vlastní invence dopřeje, tím zajímavější dokáží prožité chvíle být.

Na bázi kontrastů bylo založeno i několik posledních dnů. Duha se potkávala s deštěm i slunkem; teplo zahánělo vlezlý chlad; plameny přinášely potěšení i beznaděj; jaro předávalo žezlo vladaře podzimu; veselá společnost vítala samotu; košíky přetékaly houbovým úlovkem po pěti hodinách v lese, ale i při malé vycházce za chalupu; slzy značily namísto smutku a beznaděje výhradně jen radost a nadšení.


Mimochodem, houby rostou! Jen přitom nečekaně nadmíru spolupracují s nežádoucími souputníky. Je lepší nechávat je rovnou v lese a zbytečně se s nimi netahat domů.  Z křemenáčů zvěčněných na první fotografii vznikla hrstička sušených noh a sklenka zavařené směsi. Ale pohled na ně byl úchvatný. Další paradox do této mozaiky *

Konečná se nekoná. Asi nikdy…

Jestli jsem si někdy mohla dovolit myslet, že mám uklizeno, tak to byl opravdu grandiózní omyl. Momentální stav se podobá buď výbuchu granátu, nebo poctivé dřině dvou párů šikovných rukou. Sobecky dodám, že sílu jistojistě nabraly (ty ruce) po předloženém obědě, remosce díky.

Pokud jsem byť jen zaváhala, že labuť v rákosí nesedí na hnízdě, šeredně jsem se spletla. Oba z páru se očividně snažili, proto přináším důkaz k malé sázce, že vítězem je skutečně Eva. Gratulace putuje ke všem účastníkům akce, tričko stále ještě dlužím. Omlouvám se, momentálně je v jednom z mnoha pytlů, které vytvořila vyklízecí četa během předdemoličních manévrů. Budu hledat.

K poslední nekonečné akci fotografie raději nedodám. Ač jsem si nikdy nemyslela, že jsem taková, jsem bezedně hloupá. Kdykoli budu příště zvažovat překonání plotu metodou „přelez, přeskoč, ale nepodlézej“, milionkrát si to rozmyslím. A nikdy už to neudělám. Hospitalizace za to nestojí. Jsem nekonečný trouba. Ale možná to příště udělám znova. Nekonečně, ať je komu se smát!

Čarodějná trojice

Odešla očekávaně v sobotu 30. dubna v 18 hodin 27 minut. Akt posledního rozloučení proběhl bez emocí, racionálně, neradikálně a s vynecháním smutečního proslovu i hudby na pozadí. Zbylé účastnice obřadu jásaly, smály se, veselily a radostně zamávaly odcházející dámě. Buřty, rakvičky, věnečky ani jiné laskominy ke smutnění nebyly. Na poslední pouť oblékla nebožka slušivé modré bavlněné tričko a šátek z téhož materiálu. Měly jsme ji rády celý její život, tudíž zažila lásku cca 5 minut od stvoření po skon. Popel byl druhý den ráno rozprášen na kompost. Čest její památce, těšíme se na příští rok.

Mimochodem, byla to moje první vlastnoručně vytvořená čarodějnice v životě. Ironické komentáře velím spolknout. Děkuji.

Trudný život řidiče

Kdo si dobré víno koupí,
ten obvykle neprohloupí.
Překvapen být může lehce,
řidič, který spolujezdce
nechá nápoj ochutnat.
Lehce se pak může stát,
že s dosahem cesty cíle
projeví se jeho píle,
důslednost a vratký krok.
Vždyť on ten lahodný mok
vypil všechen, to je bída.
Oči pro pláč úsměv střídá.
Předvídavost na tahu,
další láhev v batohu!

Po časové ose zpět

Vracím se na různá zastavení času od doby před 30 lety až doposud. Potkávám upomínátka na dětství i pubertu, období radosti i smutku, čas konání i odpočinku. Vyplouvají si bezděčně na denní světlo, přinesou vzpomínku a zase zmizí, nebo se naopak začlení do víru mého dění. Adepti na adaptaci:

  • Fotografie zůstaly na svém místě. Jednoduše patří tam, kde jsou.
  • Lampička se zřejmě dočká zaslouženého odpočinku, nicméně svou dobu slávy si nadmíru užila.
  • V peřině už zase spím. Byl k povlaku polštář?
  • Krabice na bábovku si též své dosavadní umístění hlídá. Není touha ani potřeba to měnit.
  • Remoska čeká na test ohněm.
  • Lada – šicí stroj – taktéž. Babička ji zvládala bravurně, snad je to dědičné.
  • Oba válecí nástroje již otestovány. Záviny nedožily druhých (denních) narozenin. Začleněno do běžného provozu.

Snad to tak má být.

Základní kámen položen

„Polévka je grunt“ a „Sportem ku zdraví“.  To by mohly být dvě průvodní myšlenky tohoto víkendu.

První sousloví odkazuje na všechny marody a nemocné. Po návštěvě mnichovického řeznictví si už asi 4 hodiny  hoví na kamnech pomalu bublací vývar a ještě minimálně 1200 následujících minut tam brblat bude. Stonající snad vstřebají sílu poctivého základu.

Druhé heslo je naopak věnováno všem veselým a spokojeným. Objevil se na zahradě fotbalový talent, nadějná budoucí opora fotbalového mužstva, ač ženského a psího pohlaví. S předvánočním dárkem si užívá každou minutku svého čtyřnohého bytí. Základ psí fotbalové jedenáctky. Jen si nejsem jistá – útok, obrana či do brány s ní?  Sní (míč)?