Návary

Poslední dva roky “prázdnin”. Stručněji už to snad vyjádřit nejde.

Bude-li se někdy volit Miss Návary, myslím, že vítězka je jasná *

• sluníčka,
• práce,
• toulání se,
• chřestu,
• povídání,
• plevele,
• spánku,
• luštění a hádání,
• vymýšlení,
• vůní a zvuků,
• nečekaných - ale tím milejších - návštěvníků,
• smůly (škumpové),
• benzínu (natural 95),
• maminčiných obědů - bramboračky (měl sis ji nechat zředit :) a  koprovky,
• čekání a dočkávání.

Je sedm hodin od začátku dnešního dne. Nakládáme se do čtyřkolového přibližovadla a opět vyrážíme na jih. Ptáte se mě proč? Důvodů je několik.

• Kontrola nemovitosti
• Vyvenčení blonďaté zvěře
• Nepojmenovatelné pnutí, které funguje na stejném principu jako magnet
• Pro pragmatiky levnější benzín, aneb dost se ho spotřebuje, ale o to je levnější
• Touha mít co a kde fotit
• Nutnost projet autíčko, které přes týden dost zahálí
• Volba zmizet 

Nebudu sčítat pro a proti. Rozhodující je závěrečná bilance. Kdo je vítěz?

Tobiášku, hodně zdraví! Zapito, oslaveno, zahráno. Proč to “člověče” neustále prohrávám?

Černá jako saze, bílá jako sníh. Která je co? Která je která? *

Návary třeste se, včera přišel na svět další človíček, který bude na jih Čech jezdit. Kdypak se Tobiáš Michael poprvé potká s liškou, nakrmí labutě na návarském rybníku nebo najde prvního pravého hříbka?         

Smích - slunečný, jiskřivý a přelétavý - na tváři malé holčičky; úsměv - rozvážný, moudrý, ale o to trvalejší - nejen na tváři babičky.

Paci, paci, pacičky, plácají malé dlaně o sebe s nespoutanou vervou. Stačí, že babička zavelí.

Očka malá i větší se jen blýskají, pohledem si rozumí beze slov a zbytečného dohadování.

Krmení “dravé zvěře” zvládá babička v pohodě jednou rukou a přitom ještě malíčkovi vypráví. “Hej, vy mě neposlouchejte, povídám hlouposti, páté přes deváté. Jde o jediné - zaujmout hlasem.” 

Odpolední procházka. Tak Kristýnko, kam půjdeme?

Jejda, někdo zapomněl přivézt nočník *

Expert na zvířata. Kristýnko, jak dělá kravička? Výborně, správně to víš.

Nos jako bambulku ta holka má, navíc neustále červenou - no toto?

Ospalý človíček usíná, ale jen na chvilku. Za moment už zase žádá pozornost.

Stačí už se jen pustit dospěláckých rukou, hran postele, stolu, skříně, nebo jiných záchytných bodů rozmístěných v prostoru a někdo už bude kráčet úúúúúúplně sám.

Tadydam, příjemný den v úžasné společnosti *

Postupně odchází melancholické (r)oční období  a namísto sebe zve na vladařský trůn zimu. I sem se vkrádá nostalgická atmosféra účtování s prožitým časem. Ostatně, slušelo by se to - však chalupu v Návarech občasně okupujeme už přes rok. Hodila by se tedy nějaká rekapitulace, shrnutí, závěrečná zpráva, SWOT analýza, óda na vlastní úspěchy, sypání si popela na hlavu za nevydařené kroky a rozhodnutí? Možná ano, já ale nic z toho nenabídnu.

Nemám odvahu stavět tu proti sobě klady a zápory bytí v nejjižnějších oblastech Čech, nedokážu posoudit co se udělalo přesně tak, jak mělo a co se naopak pokazilo. Nevlastním knihu hostů s přesným rozpisem návštěvníků, nevedu statistiku o zahrádkářské úrodě, nepočítala jsem lístky spadlé z javoru ani kila lesních plodů při podzimní houboseči. Netroufám si odhadnout počet odpracovaných hodin, množství přivezeného i odvezeného materiálu, odpadu, spáleného dřeva, vypitého piva i vína, snědených špekáčků a zpozorovaných padajících hvězd.

Se špetkou neskromnosti (mou zásluhou platí z níže uvedeného jen naprosté minimum) ale můžu napsat, že

• stavení prokouklo (nová čepice spolu s řadou inovovaných doplňků dělá divy),
• lepší místo na focení si dovedu jen těžko představit (souhlasíš, mami?),
• houbový a borůvkový ráj už získal také přesné GPS souřadnice,
• jedlejší chleba jsem ještě nikde nikdy neupekla,
• remoska je nejlepší kuchyňský přítel člověka,
• labutě jsou nejlepší rybníkový přítel člověka, pokud není zrovna období, kdy pan domácí hlídá ženu střežící vejce v hnízdě či malinké potomky,
• a spoustu dalšího, co si zrovna teď nevzpomenu.

Najde někdo odvahu můj seznam doplnit? Blíží se zima, chlad a dlouhé večery. Vrata v Návarech už na to upozorňují, je tedy nejvyšší čas zažehnout teplo v kamnech, stulit se s myšlenkami do peří, zavzpomínat na období, kdy motýli oždibovali kousky květů, Julka se ráchala v potoce a z mechu koukaly hlavičky hub… A? Tak co, bylo dobře nebo špatně? 

A bude?

Přesně tolik ranních probuzení má za sebou malá princezna.

Několik proloupnutí se konalo i v návarském (vz)duchu.

Na zdraví, Kristýnko! Věřím, že jsi si dnešní odpoledne pěkně užila.  

Krásné sny *