Kdo nevítá s námi, vítá proti nám.
Category Archives: Chalupa
vše kolem domečku a zahrady
Co z tebe vyroste?
Bedly, dýně, fazolky, meduňka, slunečnice, plevel, kopřivy, hlíva, mrkev… Všechno roste jako o život.
Paráda :)
Obecní nástěnka
Sklepmistrovo tajemství
Ve sklepení se dá ukrývat všelicos. Zavařeniny rozličných tvarů i skupenství, netopýři, potřeby na malování, staré demižony, myšky i ježci, lahve s těžko identifikovatelným obsahem, konzervy pro kočky, instantní houbové pokrmy, pukavcovitá vajíčka, zásoby brambor i podzemní překvapení.
O víkendu se do této společnosti přidal sud. Velký, vymytý, nadějně naplněný. Jablko za jablkem se pěkně nakrouhalo, ubytovalo v nádobě, zasypalo cukrem, pošplíchlo vodou a ponechalo svému osudu.
„Bude kalvados, nebude kalvados?“ můžu se stejně jako „má mě rád, nemá mě rád?“ přeptat okvětních lístků kopretiny.
Festivalové finále
Karlovarské kolonády v uplynulých dnech rozhodně nelákaly příznivce samoty a klidu. Stejně tak cesty v Návarech a blízkovzdáleném okolí hostily davy lidí. Cyklisty, trampy, tuláky, automotoklubisty, místní, tamější i vzdálené návštěvníky. Bylo tu živo. S každodenní přítomností na nás ale dýchla i nedávno dávná historie. Započne boj o první dvě písmenka – Navary, Návary či dokonce K. Vary?
Ale kdeže! Geografické zmatení se nekoná. První déšť všechno vrátí do regulérního stavu. Filmoví labužníci se nasytí 13. až 15. července kinematografem bratří Čadíků a ostatní se budou radovat, že na kopci nejsou S-váry.
Krásný letní den *
Tváří v tvář
K modernímu stylu je radno postavit se čelem – Návary žijou i na facebooku.
Návštěvníci shůry
Nemusí se v nejbližším okolí vyskytovat ani jediná lidská bytost, a přesto je možné být v nejlepší společnosti. Snesla se z nebe, cvrlikala a tvářila se naprosto zmateně. Podobně jako já.
No bábi!
V nejlepší společnosti se na kopci ocitla slepice, labuť, vnouček i babička. „Babi, zalez!,“ křičí mládežník na břehu rybníka, když se blíží skupina turistů. Pročpak asi?
Pracující
Všichni jsou pilní. Jaro tahá sílou slunečních paprsků květy i z té nejnepropustnější hlíny, semínka si hlodají cestu na svět i přes záporná čísla na teploměru a štěpkovač schroustá všechno, co se mu nařeže do cesty.
Jen já se flákám. Koukám do psích kukadel, uzobávám rozkvetlý podběl, loupím rebarboru na koláč a poslouchám ptačí cvrlikání. Tak HODNĚ stačí ke štěstí.
Jako v pohádce
Velikonoce jsou za rohem, kopec omládne (snad) úměrně s knížkami dětských vyprávěnek.
Můžu jen doufat, že zajíček Matýsek neschroupe rašící libeček, jelen Větrník nepodupe česnek v záhonech a prase Karbous nevyplaší čtyřnohou babku z jejího pelíšku ani ji nevyžere granule z misky. Ne, ta Heršpice rozhodně alternovat nebude.
Společně se slunečními paprsky snad přiletí motýl Emanuel, nádobí mi pomůže umýt víla Amálka, houpačku vyzkouší Škubánek a basu piva z auta odnese maxipes Fík. A nevypije ho! Pro jistotu schovám do vykotlaného dubu nějaký pamlsek pro kmotru Lišku, Rumcajse pošlu společně s Kubou a hajným do lesa pro dříví a mezitím budu pozorovat, jak Anče ukuchtí to nejkyselejší kyselo.
Štaflík se Špagetkou mi poradí, jak prostříhat ovocné stromy, Mat a Pat vymyslí, co s potlučenou kárkou. Křemílek s Vochomůrkou opraví rozbitá vrata, zatímco Pejsek s Kočičkou upečou syrečkový dort.
Zdá se, že na kopci bude veselo. Jen Mrazík se svou berlou už by mohl konečně zůstat tam, kam patří. Jako v pohádce.
