Category Archives: V kuchyni navařeno

Sír, co nikdy nevyteče

Posted on by

Smažený sýr byla do minulého týdne věc, na kterou se zásadně chodí do hospody. Žila jsem přesvědčena, že tak výživnou kombinaci přepáleného tuku, unylé fritézy, umělohmotné akurátní mazlavé hmoty a chřoupavého 3obalu nemůžu v domácích podmínkách nikdy vytvořit.

Bota jako bačkůrky pana domácího!

Začali jsme zlehka – sírovcem žlutooranžovým. Byl uloven v ovocném sadu za podmínek krapet bojových, neb si velebil ve výšce ze země těžko dosažitelné. Ač nemá podle názvu se sýrem, natož s eidamem, absolutně nic společného, postup na jeho zpracování byl více než klasický. Naplátkovat, obalit, usmažit. Pracovalo se s ním skvěle, nepřekvapivě nezlobil, neprotestoval, natož aby ze strouhanky vytekl. Takže navnadil.

Touha vyzkoušet domácí opravdový smažený sýr pak ještě chvilku narůstala, realizace totiž narazila na absenci strouhanky ve spíži.

Shrnu-li to – nestačila jsem ho vyfotit…

Klouzalo to

Posted on by

Na ledu, sněhu to jen svištělo. Nožky chodců i běžců se rozjížděly do všech stran, nákladní i osobní vůz měl potíž vyšplhat se do svahu. Zima je tu.

Bylo na čase se zahřát. Svařákem, grogem, kávou i čajem. Došlo i na jídlo.

Placky s nivou
 hladká mouka,
špetka cukru,
droždí,
sůl,
vlažné mléko,
sádlo,
niva,
cibule,
česnek,
dostatek fantazie :)

Kéž klouže – do krku!

Balíček v akci!

Posted on by

AKCE! Paradoxně se netiskly letáky, neproběhla propagace „znáte z TV reklamy“ a nevalily se davy. Vše proběhlo komorně, s účastí nejbližších pozůstalých. Nicméně, konalo se.

Ztráty byly nezanedbatelné. Někteří čtyřnožci si mohli oči vykoukat, jiní přišli o duši i ideály, někdo ztratil naději a další našel motivaci pro řešení problému marodného mlýnku.

Polévka nezkysla, kroupy se nespálily, slunce svítilo, jitrnice šmakovaly, škvarky se vyškvarkovaly a bedly rostou.

Luxusní víkend, navíc v akci!

Suchaři

Posted on by

Nadbytky je nutno zachovat pro dny příští, konzervovat, nasušit, zavařit či zamrazit. Ze sklepa už jsme vytvořili detašovaný sklad firmy Znojmia, poklady z lesa zbavujeme zbytkové vody, papriky a kapie ukládáme naopak k vodě. Až se zima zeptá, dostane spoustu odpovědí.

Zavařujem si?

Sklepmistrovo tajemství

Posted on by

Ve sklepení se dá ukrývat všelicos. Zavařeniny rozličných tvarů i skupenství, netopýři, potřeby na malování, staré demižony, myšky i ježci, lahve s těžko identifikovatelným obsahem, konzervy pro kočky, instantní houbové pokrmy, pukavcovitá vajíčka, zásoby brambor i podzemní překvapení.

O víkendu se do této společnosti přidal sud. Velký, vymytý, nadějně naplněný. Jablko za jablkem se pěkně nakrouhalo, ubytovalo v nádobě, zasypalo cukrem, pošplíchlo vodou a ponechalo svému osudu.

„Bude kalvados, nebude kalvados?“ můžu se stejně jako „má mě rád, nemá mě rád?“ přeptat okvětních lístků kopretiny.

Delta 55

Posted on by

Venku parádně svítí slunko, skoro nefouká. Kochám se ranním pohledem z okna. Sněhu spousta, plotny sesouvající se ze střechy provokují. V kamnech praská oheň. Běžky skoro s nazutýma botkama podupávají před chalupou. Psisko s vidinou pobíhání v závějích celou noc hrabalo přední levou packou. Na stole připravená termoska, šátek, teplý svetr, huňaté ponožky a jablko.

Vedle této výbavy „přespolní“ je však ještě oddělení „domácí“. Zázvorový čaj, teploměr, křen + brambora + indulona na ozdravnou placku, citron, léky. V místnosti pak už přebývá jeden jediný člověk – marod.

Venku bylo s ránem neatestovaným teploměrem naměřeno -15° ve stínu. Rozdíl mezi tímto mrazivým bodem a pozicí, kde se přibližně uvelebila rtuť teploměru lékařského značí číslice v nadpisu. Do budoucí prošlápnuté stopy jsem si srabsky netroufla.

Všechno ne úplně dobré s sebou ale i tak nese pozitiva.

  • Empiricky na vlastní spálenou kůži jsem oveřila, že křenová placka je vážně všelék. Jen je třeba postupovat po malých dávkách a vážně hodně podmazávat. Jinak budete lokálně vypadat jak po poledním spánku na egyptské pláži.
  • Denní tisk se dá číst odpředu i odzadu. Pokaždé se dozvíte něco poučného. Kouzlo médií!
  • Čarují i na ČR1 Radiožurnál. Jde jim o moudrost diváka. Veškeré reportáže opakují během 24 hodin celkem 3x – ráno, odpoledne a v noci. Doslova i s úvodem moderátora (ten se naštěstí mění).
  • Když dojde čtivo i chuť poslouchat, je stále možné udělat „tůdle nůdle“ na celý svět a pustit se do výroby těstovin. Byl to pokus #1, navíc došly ty noviny a knih mi bylo líto, takže podle rad babiček, že těsto má být průhledné natolik, že se přes něj dají číst písmenka, to vážně nedopadlo. Snad do nich dorostu.

Karbous padl

Posted on by

Putoval k nám s drobnými nesnázemi, přemísťoval se přískokem, zažil pobyt v černých odpadních pytlích, lednici, a teď už si hoví ve skle, v mrazáku anebo v žaludku. Pašík to byl! S dušičkovou náladou velím: „Čest jeho památce!“

Rajčat kilo, co z nich zbylo?

Posted on by

Sešlo se to najednou a nečekaně. Asi mám lásku k rajčatům poznačenou na čele, možná se laskavým sousedům zželelo opuštěného táborníka, třebas jen přišla doba přebytků. Každopádně jsem byla po jednom víkendovém odpoledni bohatší o tomatový poklad. Nebylo jich málo.

Základní rada zněla: „Děvčico, udělej z nich ogarovi lečo! Tu máš eště papriky, jen klobásu si musíš obstarat sama.“ Jsem neposlucha.

Všechno putovalo společně s cibulí do sušičky. Ve společnosti čerstvého domácího česneku, olivového oleje a náhodných bylinek se pak dehydratované plátky zabydlely ve sklenici. A pokud neumřely, bydlí tam dodnes *

Mimochodem, nejsem soused nevděčník. Reinkarnované plody z cizích zahrad nebaštím sama, podělit se umím.

Konečná se nekoná. Asi nikdy…

Posted on by

Jestli jsem si někdy mohla dovolit myslet, že mám uklizeno, tak to byl opravdu grandiózní omyl. Momentální stav se podobá buď výbuchu granátu, nebo poctivé dřině dvou párů šikovných rukou. Sobecky dodám, že sílu jistojistě nabraly (ty ruce) po předloženém obědě, remosce díky.

Pokud jsem byť jen zaváhala, že labuť v rákosí nesedí na hnízdě, šeredně jsem se spletla. Oba z páru se očividně snažili, proto přináším důkaz k malé sázce, že vítězem je skutečně Eva. Gratulace putuje ke všem účastníkům akce, tričko stále ještě dlužím. Omlouvám se, momentálně je v jednom z mnoha pytlů, které vytvořila vyklízecí četa během předdemoličních manévrů. Budu hledat.

K poslední nekonečné akci fotografie raději nedodám. Ač jsem si nikdy nemyslela, že jsem taková, jsem bezedně hloupá. Kdykoli budu příště zvažovat překonání plotu metodou „přelez, přeskoč, ale nepodlézej“, milionkrát si to rozmyslím. A nikdy už to neudělám. Hospitalizace za to nestojí. Jsem nekonečný trouba. Ale možná to příště udělám znova. Nekonečně, ať je komu se smát!

Polní kuchyně

Posted on by

Dostalo se mi pocty a stala jsem se majitelkou dílu těsta na Vatikánský chléb štěstí. Upřímně, to byl spíš danajský dar, který se navíc v průběhu týdenního opečovávání rozšířil na dvojnásobek, aby se následně v pátek, po úprku půlky těsta z nádoby zase redukoval na podstatno. Takže, do míst, která jsou vybavena elektrickým proudem jen tam, kde se nedá vařit; do „rozbombardované“ kuchyně, kde prach, špína  a pavouci vládnou; do polního detašovaného pracoviště – právě tam jsem si přivezla tenhle kynoucí zázrak. Remoska, nutné suroviny, návod k obsluze a výkonná myčka už čekají v pozoru.

Pomáhal nakonec ještě alobal, družstvo mravenečků, sluníčko a zpívající ťuhýk, který oblažoval kuchtíkovo srdce libou melodií. Domícháno, forma vymaštěna & vysypána, pečicí stroj remoskuje, těsto hnědne, mění skupenství a začíná vonět.

Výsledný produkt odcestoval druhý den do jihočeské metropole na stvrzení přátelských vazeb. Možná chutnal, možná ne. Jako nejdůležitější však vnímám fakt, že k použití hasicího přístroje tentokrát nedošlo.