Návary

Dárce světla a tepla se s koncem letních prázdnin ukryl za neprostupnou, nepřístupnou a nesympatickou duchnu mračících se obranářů. Možná chce ulehčit dětem návrat do škol tím, že je nebude provokovat svými paprsky a svádět jejich pozornost k všemu ostatnímu než jsou řádky v učebnicích. Každopádně, slunko se nám schovalo. Nastal čas, kdy je pro zachování alespoň nějaké vnitřní harmonie, potřeba chystat si cíleně v průběhu dne drobné radosti, které vychýlí ručičku barometru vlastní nálady do pozitivnější části stupnice.

Přišel čas pro záchranný kruh číslo 1 - seznamte se, moje slunečnice *

Mimochodem, čím více kladně vychýlených ukazovátek náladometru, tím lépe, tedy koukejte se kochat se mnou *

Byla pohřešována od předminulého týdne, kdy se do Romavy pokoušela, bohužel neúspěšně, dojet cyklistická družina ve složení dva dospělí a jeden malíček. Tentokrát se po poradě se znalcem  místní krajiny a mapou (díky oběma :) vydala na pátrání jednotka ve složení J plus l. Našla se *

Ač to na výsledku nic nemění, napsáno lépe - byla nalezena. A se zaniklou vsí přišly i myšlenky. Kolik lidí tu prožilo svůj život, kolik dětí tu vyrostlo, kolik konců a začátků? Proč už jsou tu teď jen rozvaliny, pár listnatých stromů a moře vzpomínek? Červík vystudovaného hlodá, asi se brzo zastavím v demografické knihovně. Nemít už diplomovou práci chvilku za sebou, vím, o čem psát.

Rozloučit se s civilizací, 24 hodin denně otevřenými obchody, všudypřítomným telefonním signálem, přípojkou na teplou vodu - plyn - elektřinu, nejen veřejnoprávním rozhlasovým a televizním vysíláním, neustále dostupným dopravním spojením,  možností mít - získat - vlastnit cokoli a kdykoli, šancí utéct od všeho.

Jde to? Zvládnul by to člověk žijící v 21.století?

• sluníčka,
• práce,
• toulání se,
• chřestu,
• povídání,
• plevele,
• spánku,
• luštění a hádání,
• vymýšlení,
• vůní a zvuků,
• nečekaných - ale tím milejších - návštěvníků,
• smůly (škumpové),
• benzínu (natural 95),
• maminčiných obědů - bramboračky (měl sis ji nechat zředit :) a  koprovky,
• čekání a dočkávání.

Pršelo, sněžilo, mžilo, fučelo, svílilo slunko, mrzlo, mrholilo - jednoznačně aprílové počasí ve své naprosto nejlepší  formě. Na záhonech raší první rostlinky (ano, česnek domácí), po polích peláší jeden zajda za druhým, zlatice tu narozdíl od zbytku světa ještě nekvete, zato blatouch v potoce se už činí, ťuhýk na větvi vesele pozpěvuje, psisko se slastně oblizuje nad jablečnou svačinkou. Jen ty sněhové závěje v příkopech podél cest už by se mohly odporoučet.

Ještě, že kavárna v nové Bystřici nabízí promrzlým poutníkům cestou z dřevobranní šálek teplého nápoje a milý úsměv. Jen radu, jak odstranit smůlu z přístrojové desky jsem musela vyprosit od maminky. Ještě zbývá ji uskutečnit *

Nahoru na horu nás vynesla lanovka. Pro někoho to bylo poprvé, ostatně stejně jako premiérový pobyt v kině. Nestandardní prázniny

Prší, prší a prší. To jsou tedy prázdniny. Propršené.

Psa by lidumil ven nevyhnal. Ostatně, on by se očividně ani nedal.

Výhody nicméně nacházím.

• dost toho přečtu,
• dost toho uplavu,
• našla jsem kamarády do deště (viz foto výše),
• na lyžích stejně zvládnu pobýt jen tak dlouho, že mě kolena nebolí a modřiny tomu odpovídají,
• užívám si poslech Darmoděje,
• ověřuju si, že “nejsem z cukru, ze soli”,
• prostě prázdninujeme *

Přišel prázdnin čas. Sice krátkých, ale o to příjemnějších. Hory, zatím bez lyžování, s deštěm, ale zato s kulturou, historií dávnou i čerstvější.

• Julka
• Josefov
• Jilemnice
• Jan z Nepomuku

Jo Jo Jo Jo

Je možné, že všude slunko svítí a jen tady nebe pláče?

Jaro?

J.asně

A.no

R.ozhodně

O.pravdu

Snad …

“Jaký pán, takový pes”, říká se. Směle tvrdím, že to platí. Alespoň z pohledu mého půl-panování.  Julka se očividně v mně libých podnicích cítí jako ryba ve vodě. Takže, hádej, hádej, čtenáři, kde byla okem fotografa zachycena?

Následuje i malá nápověda…

1. První dvě fotografie z jednoho místa jsou. Obsluha nadmíru milá, prostředí nekuřácké, divadlo Minor na dostřel.
2. Třetí fotka se urodila skoro tam, kde započal pochod studentů 17. listopadu 1989. Kavárna se podle toho zřejmě i jmenuje.
3. Poslední snímek  je z podniku, který navštěvujeme nadměrně často. Podlaha je stále stejná * obsluha obvykle jiná, obvykle obvyklá, nemusí se ptát, co si dáme. Na vlak blízko, co by kamenem dohodil a ledovku vyškrábal.

Nápovědy tedy dost. Název alespoň jednoho navštíveného místa = máme výherce kvízu. Takže?