Pohled z kopce do údolí nestál poslední dny za nic. Mlha, inverze, dole zamračeno, ve výškách polojasno. Jak si zlepšit výhledy do budoucna? Překonat obavu z výšek, vyšlapat několik (příště to spočítám) schodů a nemít prázdnou baterii v aparátu.
Pozor, foceno z věže…
Diogenés strávil v sudu drahný čas. Někdo jiný se v něm ani nestačil ohřát. Proč taky? Lépe je zachladit, zamrazit, zvývarovat, sníst a vychutnat. 24 hodin před dnem boje proti chudobě jsme odolávali nadbytku. Nadúrodě všeho – dýní, lupení z javoru, mlh, přízemního mrazu.
Auto už se ráno škrábe za uchem (zejména na čelním skle), petrklíč nesymbolizuje příchod jara a listí se nejlépe sklízí sekačkou. Chystám běžky, brousím brusle. Koloběh roku se naplňuje, zima je za bukem.
Víkend se rozpůlil mezi dvě roční období. Léto se rozloučilo krásným dnem plným slunečních paprsků a nabídlo tak luxusní přivítání usmrkanému podzimu. Hepčí.
Slzící nedělní ráno volalo po lovu oslizlých lesních plodů, promáčené ponožky a urousané vlasy zase po poslechu nedělní rozhlasové pohádky.
I broučkové už se chystají na zimu. Že by maminka uvařila zelnou polívčičku?
… A šli. Maminka Broučka pěkně umyla, Brouček přistavil ke stolu židle a maminka už nesla polívčičku na stůl. Sedli si, sepjali nožičky a tatínek se modlil:
Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.
Potom říkal Brouček svou modlitbičku: „Požehnej nám, Pane Bože, prosíme tě pokorně,“ — a pak už hned držel svou dřevěnou lžičku a znamenitě s ní zacházel. Však oni měli zelnou polívčičku a Brouček, třebaže všecky polívčičky rád, vždy a vždycky tu zelnou přece jen měl ze všech polívčiček nejraději. Snědl jí plný talíř a maminka mu ještě ze svého přidala…
Slunce, kapky, vítr, duha,
protkly den jak lesklá stuha,
vinula se ohněm, dýmem,
a já teď zápasím s rýmem.
Co chtěl vlastně básník říci?
Olíznu jen rychle lžíci
od guláše, chroupnu placku,
za hlt vína vyndám dvacku.
Akce, zdá se, vydařila,
vypilo se spoustu piva,
buřty v chobotničním hávu,
zvěstovaly zvláštní zprávu:
„Přišla k nám i hygiena!“
Kontrolorka, rázná žena,
plnila svou povinnost
a přítomným pro radost
zapsala věc jedinou,
jde o akci rodinnou!
Od soboty tedy znám
kolik všech příbuzných mám.
Chyťte se za NOS! Ideálně při tom ještě přiložte ruku k dílu. Oč jde?
NOS je více než neformální sdružení dobrovolníků z řad dočasných obyvatel i trvalých návštěvníků osady Návary. Kladou si za cíl zpříjemnit život nejen sobě, ale i okolí. Používají k tomu veskrze nestandardní prostředky – ruce k dílu, smysl pro humor pro zasmání, neumělé kutilství pro lehce škodolibé pošklíbnutí, ukuchtěné jídlo pro ukojení hladu a hlavně nadšení pro úspěch.
Přidáte se?
Začalo se lavičkami. Trojice jich bude obšťastňovat uondané poutníky přesně do té doby než je někdo ukradne. Pokračování ve středu, těšte se!
Tomu, kdo se nebojí, štěstí údajně přeje. Je to tak.
Uplynulé dny dokládají, že i se závratí se dá šplhat mezi karabinami, že s kapkou vůle jde ustát nejeden karambol. Když se chce, i mezi zakaboněnými mraky se slunko usměje a ježek zadupe.
VyHrané léto!
K modernímu stylu je radno postavit se čelem – Návary žijou i na facebooku.
V charakteristikách znamení zvěrokruhu decentně tápu. Potácím se mezi snahou, touhou, vnímáním, pochybami a pokoušením se věřit.
O jedno-/dvou-/čtyř-/nožcích, které potkávám při toulkách v oblacích, na zemi i u vody však nemám důvod pochybovat. Jsou tu, všude kolem, dělají mi příjemnou společnost, občas zazlobí, někdy rozesmějou. Každopádně, hlavně že jsou.
Hlavně, že jsem.
Hodně. Je toho vážně dost. Věcí potřebných, spotřebovaného paliva, pálivých komářích štípanců, štiplavých (ne)místní(ý)ch poznámek, znamenitých zážitků, zažitých příběhů, přiběhlých zvířátek a zvířených mělčin.
Dospělé labutě brázdí hladinu rybníka spolu se svojí malou smečkou, houby začínají vystrkovat kloboučky z mechu, chleba se peče – přepeče, česnek začíná žloutnout, jahody červenat a brambory přerůstat mi přes hlavu. Všechno je tak, jak má být.
Lampa nesvítí. Vánoce se blíží. Vítejte na kopci!
Nevyfotím a nepotkám všechno. Je ale moc fajn, když najdu spřízněné pozorné oči, prst na spoušti a oko v hledáčku. Děkuji.
Budeme jim přezdívat podle prťavých mužíčků s plandavou čepicí nebo rovnou preventivně
7 statečných?