Koriandr. Zeleň, která se poslední dobou objevuje v tolika lákavých receptech. Přestalo mě bavit neustále si lámat hlavu čím ho zkusit nahradit? Začala jsem pokukovat. Marně. Asi nejsem dobrý hledač. Po pěti minutách procházení mezi regály v mega-chrámu konzumu raději velím ústup, tradiční nuselský obchůdek se zeleninou taky zklamal a sáček se semínky jsem na stojanu v zahrádkářské prodejně hledala marně.
Od dnešního poledne ho mám. Zasetý, zalitý a s výčitkou. Jsem břídil. Považte, doposud jsem byla (neskromně se přiznám) krapítek hrdá, že zahradničení mi celkem jde. Je čas se zastydět.
Zbavit obalu, prefabrikovanou briketu hlíny zalít hrnkem vody, nechat nabobtnat, odebrat část na vrchní vrstvu, roztrhnout sáček, vysypat semínka, překrýt zeminou ze zálohy, zalít, nechat být. Zvládl by to Brouk Pytlík i bez pomoci specialisty na práci všeho druhu.
Účel světí prostředky. Stejně jako se nikdo neptá na známky z maturitního vysvědčení, nebudu se drásat myšlenkou, že ta nádherně vonící bylinka se narodila z polotovaru. Raději vyhlašuju soutěž. Kdo zvítězí? Bazalka, koriandr, tymián nebo nepředchystaná řeřicha?
