Author Archives: Lida

Zápisník zeleného zpravodaje

Posted on by

Jak se to říká? Památník napoví: „Málokdy se ti podaří po týchž cestách kráčeti v životě ještě jednou. Do stejné řeky nevstoupíš dvakrát?“
Vím, je to myšleno obrazně. A protože zakázané ovoce chutná nejvíce… Vracím se a vracím se ráda a pokud mi síly budou stačit, chci a budu se vracet na místa mládí, dospívání, zralosti a postupného přicházejícího pověstného stáří.

I Jaro zraje. Nejdříve nás vytahuje slunce prvními paprsky na procházky, tu a tam vystrkuje travička svá první dítka, stromečky si „přidávají“ jak pamatuji na slova své babičky, pupeny na stromech se mění v květy, listy. A teď – konec května je zeleň v plné síle. Zelená hýří svou paletou odstínů – od nejsvětlejší, po temně zelenou.

O ta krásná místa se s Vámi ráda podělím, jsou to nejen místa má, ale i místa mládí mého současného průvodce. Těšte se, už mám v hlavě další kapitolu vyprávění i fotodokumentace.

Óda na kopřivy

Posted on by

 

Je máj, lásky čas. Prší, je chladno, v zahrádce řádí slimáci, hlemýždi, sazeničky zeleniny se spíš ztrácejí než rostou a to je prý: „Studený máj , v stodole ráj.“ Nějak to nechápu… Zvednu hlavu od záhonku, kde je velké nic a vida, u souseda v sadu zeleno, vzrostlo, bují pěkně kopřivy. Zelené, mlaďounké, radost pohledět. Běžím pro košík a trhám a trhám – ruka pálí, přehazuji košík do druhé ruky a znovu se vrhám na úrodu bez práce.

PTÁTE SE CO S TÍM?

Ani rostliny, vzácný to materiálek neperu, dám do hrnce, spařím horkou vodou, nechám ještě přejít varem, přiklopím a nechám měknout. Vezmu tyčový mixér, pár otoček, směs plním do misek a šup do mrazáku. A jak použít špenát? To už každý ví…

Mladé rostlinky se brzy zjara dávají do nádivky, různých salátů, po celý rok se spařené listy pijí jako čaj.

Na místo činu jsem se vrátila ještě zpět, a sice zbyly tam ještě, i větší, trhám znovu, jsem jak smyslu zbavená. Namáčím do kýble, přikryji a budu čekat. Nálev pěkně zkvasí a budu zalévat to, co mi snad za 4 neděle vyroste. Sice slyším sousedku jak na mě volá: „Lído, tys zase zalévala“, ale větříček odér za chvíli rozfouká a kafíčko bude chutnat oběma.

A že je to rostlina léčivá i bez vaření a namáčení? Přesvědčte se dalším čtením.

Jednou mi říkal jeden blízký člověk, raději nebudu jmenovat, jistě se v tom pozná, že měl nemocnou manželku. Jeli spolu na výlet, u kopřivoviště zastavil, natrhal kytici, a kopřivami dal pěkně pětadvacet na pamětnou nemoci! A pomohlo to! Měli sice chvíli tichou domácnost, ale manželství vydrželo 45 let.

Co dodat?

Nedělejme okolo svých domů jen anglické trávníky! Nechme žít a množit se i kopřivu obyčejnou domáci, dvoudomou, žahavku.

Kopřivy v Košíku

Posted on by

Nedělní den proběhl pod patronátem písmene „K„.

Vyrazili jsme do Košíku, Kde jsme se místo Klábosení pilně  věnovali Kutání, Klácení a celKovému velebení pozemKu. Došlo i na sběr zahradních výrostKů, tedy Kopřiv. KvoK  KvoK se promenádovaly pyšně po návsi. Pilná SousedKa paK předvedla ve společnosti Kočičí tlupy zručně vysvléKnutí KrálíKa.  

Nebo to bylo jinaK? NějaKé poznámKy?

Pravda pravdoucí, studený máj, v mrazáku ráj. Kopřivám se daří i bez skleníku, jdu na samosběr, pravá ruka pálí, přehazuji košík, trhám levou. Než jsem dojela domů, podělila jsem se o zelené jarní zlato se švagrem, rád vaří pro vnoučata. Kopřivy spařím, rozmixuji, přidám čerstvá vejce a i ten králíček již voní. Dobrou chuť netřeba dodávat.

Nebe, peklo, ráj

Posted on by

Proč tak prapodivný název příspěvku, když nikde v Návarech nepotkáte anděly, čerty či slasti čekající na poutníky vstupující do bran edenu?

Protože proto:

  • N jako Nebe značí Nádheru při pohledu do koruny javoru, Náladu s pohledem na západ slunce, Naději v čekání na Nové ráno.
  • N jako Nebe znamená taky Nadšení při zdaru díla a Nezřízenost při veškerém plánování, protože Náhoda zdejšímu kraji vládne.
  • Peklo je, když někdo cokoli slíbí a nesplní to, přijde – nepřijde, rozdělá – nedodělá, zapeklitě obhajuje nedodělky. Naštěstí je v menšině.
  • Ráj přichází s JÁRem (jarem), voní, chutná, oko potěší, uši nasytí. To se tady naplní absolutně. Jen by nemuselo platit, že jaro je myší rumRÁJ.

Návary, třeste se

Posted on by

Návary třeste se, včera přišel na svět další človíček, který bude na jih Čech jezdit. Kdypak se Tobiáš Michael poprvé potká s liškou, nakrmí labutě na návarském rybníku nebo najde prvního pravého hříbka?         

Je mi 60 a půl, …

Posted on by

Je mi 60 a půl, někoho čeká 30, máme chalupu a máme to tam rádi.

Vždy když jedu domů, ať už odkukoliv, vrátim se sem, co doma? Je vše tak, jak chci, samozřejmě v pořádku? Pracuji nadoraz, bude se to líbit? Nebo zase ta známá věta? Po boji je každý králem.

Ale jsem optimista. Dnes špatmě, ale za chvíli to uzraje. Ráno moudřejší večera. Právě tak vznikly tyto fotky.

Mračna?  Vítr je odvane a bude zase fajn. Je mi přesně 60 a půl a někomu bude a miluje to tu – 30.

Až se zima zeptá

Posted on by

Až se zima zeptá: „Co jsi prováděl, člověče, v létě a na podzim?“, je dobré mít připravenou pro ni rychlou odpověď. A nejen pohotově reagovat slovem, ale obratem doplnit  i důkaz. Tady je.

Někdo má zkrátka v kuchyňské lince napečeno 12 druhů cukroví, nebo zásoby mouky. Teplachtivý chalupář zaplní i poslední kout potravou pro plameny.

Co je to?

Posted on by

Je 10. prosinec, sněhová přikrývka v nadmořské výšce 700 m n.m. by byla již skoro normální. Je tu, leč sníh to není!
Je to bílé, načechrané, velká hromada, neposlušné, poletující, mžikem je toho plná místnost…
Nenechávám Vás dlouho napínat …

Po otevření peřiňáku, jsem jako v pohádce „Hrnečku vař!“
Myška kouká, kdo ji to budí, když po práci tak pěkně spinká… a peří z velké duchny se valí. Možná díky proudění vzduchu mezi otevřeným oknem a dveřmi, možná kvůli zběsilému poletování, kde je co po ruce, aby bylo hozeno po myšce, se objevuje všude, všude.

Závěr dne? Vše pro něco dobré. Alergie na peří? Na chalupě nehrozí. Peřina je v kontejneru, spát budeme v dutém vláknu.

P.S.: Sníh může mít vážně mnoho podob.

Ššš, ššš, Štěpa v klidu vláčku šepotá

Posted on by

Šššš, ššššš… Zuzana Navarová – Návary. Není to vážně nějaká spojitost?

Až na to, že tuhle písničku zpívá Zuzana Norisová, ne :) ???

A ještě když přidáme cestu vláčkem – podotýkám parní lokomotivou a starobylými vagonky – z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce. Ššš, šššš, jsme jeli, když jsem byla v Návarech na dovolené, tak to nemá chybu.

Že je cesta dlouhá? Že to 4letý mužský ve vlaku nevydrží? To by nesměl být chlap. Oči navrch hlavy na nádraží, pan průvodčí s kleštičkami při štípání lístků, limonáda, svačina – koblížek, je to jak Lolek a Bolek na prázdninách, vláček uhání, houká před přejezdy, kola broukají klap, klap, klap, v zastávce Kaproun poplácáme Járu Cimrmana na Holou. 

A zase klapy klap, a pozor přes tu krásu usnul chlap. Ve snu se usmívá, babička se strejdou si užívají také jízdu… Ššš, ššš.

 

 

Cesta zpátky. Už okoukáno? Kdepak! Ve vedlejším kupé jen za dřevěnou zástěnou sedí 4letá dáma. Tak chlap doráží, houká jako mašinka a už o něm ví, škoda že vystupuje o stanici dřív. Naštěstí fotku babička má.

Pánové a dámy… seznamka na kolejích!