… možná spíše podzimních fotografií.
Poslední dny nebe spíš slzí, listí žloutne a svistí, svítání jsou zamlžená a soumraky skleslé. Blíží se půl rok čekání na jaro. Jistě se dočkáme.
… možná spíše podzimních fotografií.
Poslední dny nebe spíš slzí, listí žloutne a svistí, svítání jsou zamlžená a soumraky skleslé. Blíží se půl rok čekání na jaro. Jistě se dočkáme.
Nikdy se na ně nevykoukám. Pozoruji je každou možnou chvilku – když se koupou v jezírku, když okusují pampelišku, když se schovávají mámám pod křídla, když provokují tátu kačera, který je momentálně v separaci u ostatních polétavců.
Bavím se. Bavíme se. Baví se.
Zanedbávám.
Napravuji alespoň obrázkem.
Smažený sýr byla do minulého týdne věc, na kterou se zásadně chodí do hospody. Žila jsem přesvědčena, že tak výživnou kombinaci přepáleného tuku, unylé fritézy, umělohmotné akurátní mazlavé hmoty a chřoupavého 3obalu nemůžu v domácích podmínkách nikdy vytvořit.
Bota jako bačkůrky pana domácího!
Začali jsme zlehka – sírovcem žlutooranžovým. Byl uloven v ovocném sadu za podmínek krapet bojových, neb si velebil ve výšce ze země těžko dosažitelné. Ač nemá podle názvu se sýrem, natož s eidamem, absolutně nic společného, postup na jeho zpracování byl více než klasický. Naplátkovat, obalit, usmažit. Pracovalo se s ním skvěle, nepřekvapivě nezlobil, neprotestoval, natož aby ze strouhanky vytekl. Takže navnadil.
Touha vyzkoušet domácí opravdový smažený sýr pak ještě chvilku narůstala, realizace totiž narazila na absenci strouhanky ve spíži.
Shrnu-li to – nestačila jsem ho vyfotit…
Bez komentáře, ju? :)
Po částečné rekonstrukci si návarská kaplička říkala o vyzkoušení. Varianta udělat z ní udírnu byla zamítnuta hned v počátku. Testovalo se jinak. Slunkem, smíchem, slaďoučkými koláčky i hřmotným „tak jo“!
Snad bude fungovat.
Spousta věcí se tentokrát stala poprvé.
Co víc si přát?
Vzhledem k tomu, že informování nezajistil nikdo jiný (obec, organizátor rally) dává se tímto všem dotčeným smutně na vědomí, že:
Máme nadějné vyhlídky do budoucna.
Cituji z oficiální zprávy: „Za pár týdnů přivítá překrásná krajina České Kanady účastníky zajímavého českého národního šampionátu ve sprintrally i fanoušky tohoto atraktivního sportu. Už v minulém roce se krátkodobé sepětí rychlých vozů a milé přírody osvědčilo a mnoha novým návštěvníkům předvedlo Českou Kanadu jako krásný kraj vhodný pro následné turistické výlety. Připomeňme, že v loňském roce sjela ze startovní rampy Rally Vrchovina téměř stovka vozů, no a rychle se plnící seznam došlých přihlášek naznačuje, že toto číslo by mohlo být letos možná dokonce překonáno. O rallysport je ohromný zájem i přes nešťastné události, které se přihodily na některých soutěžích loni, a tak se můžeme těšit na atraktivní podívanou i tentokrát.
… Ani o kontrolované krásné smyky tak rozhodně nebude nouze.
… „Loňské nehody, které se v českém rallysportu přihodily, probudily v lidech nedůvěru vůči celému tomuto krásnému odvětví a my měli mnohem větší komplikace s výběrem tratí a jejich schvalováním na některých obcích a institucích. O to víc si vážíme všech, kteří ví, že jsme je dosud nikdy nezklamali a kteří nám i proto povolili spolupořádat náš sportovní podnik i na svém území. “
To bude báječné, to bude radost, vychutnávat si tu překrásnou krajinu z okénka řvoucího rychlejedoucího stroje. To bude pohodička kochat se pohledem na prach nebo bláto, který budou auta kolem šířit. Já se tak těším! Vy snad ne?
Díky všem, kteří ani letos nezklamali a dovolili pořádat tento bohulibý projekt na svém území!
Tak v sobotu 6.4.2013 v Návarech. Těšíte se? Vážně?
http://www.rallyvrchovina.cz/repository/zu_2013.pdf
Máme být nadšeni z toho, že auta budou burácet pod oknem? Máme se těšit na to, že někdo opraví výmoly v cestě? Musí se to vůbec konat?
Svoz nadměrného odpadu je záměrně zvolen na pondělí hned po akci?
Moc otázek a málo odpovědí. Ach jo…