Roztálo, sníh utekl, z nebe naslzelo. Poslouchám a přemýšlím. Vzpomínám. Smutno je mi. A někdo dávno neslyší.
Bude líp.
Zafúkané
Posted in Chalupa on 01/16/2012 11:05 pm by lucieZima jak má být. Začalo to s pátečním předpolednem. Bylo sice nešťastně 13., nicméně, vzhledem k tomu, že to byl tolikátý den měsíce ledna, přinesly první vločky spíš radost a těšení.
Schovala jsem čerstvě připravené nástroje, nářadí a pomůcky pro likvidaci nadměrných klád, které do kamen skutečně nenacpu. Postavila na plotnu hrnec s přípravou na poctivý vývar a kochala se.
Foukalo a funělo, meluzína se usadila v komíně, vločky se spojovaly v bílé peřiny, barevný sloupec v trubičce teploměru stagnoval a posléze se začal ubírat směrem k zemi. To, že jsem měřidlo obrátila vzhůru nohama tomuto poklesu vážně nezabránilo.
Základ na polévku jemně probublával, blonďatá společnice stočená v klubíčku slabě pochrupávala, křížky tvořené jehlou pomalu přibývaly a mě začaly svrbět prsty, že nemůžu z chalupy ven. Oprava. Na vzduch jsem samozřejmě směla, ale co se tam hrnout, když ani čtyřnožce by do té činy člověk nevyhnal.
Nacukrovala se už první solidní vrstva, když jsem zjistila, že jediná lopata, kterou mám, má závadu na vlastním přijímači. Zvládnu to bez ní, ostatně musím.
Sáňky jsem našla. V hlavě mi bzučel milion otázek, vidina sáňkovačky následující den, strach z toho, že se odsud dostanu až s jarním táním, skladba z alba kapely Fleret a radost z pohledu na jasný oheň v krbu.
Zima jak má být. Zima jaká ještě bude! Krásná, protože je zimní. Ještě si ji užijeme.
Zívačka
Posted in Chalupa, My on 01/09/2012 07:01 pm by lucieZ po(d)hledu čtyřnohého specialisty rozhodně.
Výlety z civilizace jsou pro chlupáče vždycky ve znamení odpočinku a lumpáren. Užívají si sněhu, vody, tepla, celodenní společnosti a domácí stravy. Dobře jim tak. Časem možná někdo pilu, sekeru nebo alespoň lopatu na odhrnování závějí uživatelsky přívětivé pro psiska vymyslí.
Já to však jistojistě nebudu. Mně se jejich výraz spokojenosti, když si užívají dny bez vodítka a povelů, opravdu zamlouvá.
Spojení navázáno
Posted in Chalupa on 12/21/2011 02:37 am by lucieV maličkostech je půvab, ve dřevě vůně, v každém kroku vzhůru naděje. Už můžeme stoupat, provázanost mezi pokojem a budoucí ložnicí existuje. Je krásná, voní a těší.
Každým dnem dostává luxusnější kabátek, minutu od minuty se stává žádoucí. I já se chystám přiložit svouůj ruku štětec k dílu.
Opravdu, vážně. Nelakuju :)
Na znamení
Posted in smolím on 12/12/2011 07:56 pm by lucieZačínám se nořit do pověrčivosti. Nikdy to tak nebylo, ale zážitky, zkušenosti, poznání, které potkávám na starší bolavá kolena, mi uvažování posouvají. Rozhodně, ve většině případů to může být prostě náhoda, pramínky momentů, které se spojí v řeku událostí. Jenže někdy… Červíček zahlodá, pochybnost se objeví. Čtyřlístek třeba pomůže, čtyřnožec určitě potěší.
Rok a kousek zpátky
Posted in Chalupa on 12/07/2011 07:55 am by lucieStejnou dobou na stejném místě to před 377 dny vypadalo krapet jinak. I letos už se zachumlání do sněhové peřiny očividně kvapem blíží.
Samá voda
Posted in smolím on 12/05/2011 09:20 pm by lucieNouze naučila Dalibora housti a mě vážit si každé kapky vzácné H2O. Od té doby, co jsme před půl měsícem z preventivních důvodů (suma škody zima 2010/2011 - prasklá baterie, poškozené čerpadlo, vyplavaná kuchyně) s pomocí kompresoru v rukou dvou šikovných vodovodníků ukončili dodávky této strategicky důležité suroviny, počítám každou slzu, krok i přinesený kýbl. Jeden člověk s jedním psem přece nemůže mít nijak velkou spotřebu! Uf.
Pro přímou konzumaci si dovážím vodu středočeskou, načerpanou z domácího želivkózního vodovodu, roztříděnou způsobně do plastových lahví. Netuším, jaký obsah kufru má můj dopravní prostředek, 30 1,5 litrových kuželek ho však naplní a zatíží poměrně obstojně. Při zpáteční cestě jsou sice jiná váhová kategorie, ale svůj prostor potřebují stále stejně.
Pro ostatní účely běhám s kbelíky do studny. Pěkně vyváženě, v každé ruce jeden lavor. Být africkým domorodcem, hravě bych zvládla nosit ještě jeden na hlavě, nehodlám však ve dnech, kdy teploměr nepřekročí z červených čísel k modrým, riskovat mrazivou sprchu.
A zamyšlení závěrem? Jak pořeší statisticky průměrný vodomilný a spořivý chalupář situaci, kdy si uvědomí, že hříva jeho nečesaná je i pekelně dlouho nemytá? Vytáhne lavůrek, ohřeje vodu na kamnech a po péči o vlasy vlastní ještě zdvojnásobí prospěšnost použité kapaliny tím, že s ní vytře celou chalupu. Případná návštěva si pak skutečně může připadat jako v salónu, krásy.
